Strana 9
ličnými diagnózami z oblasti neuro-
logie, ortopedie i onkologie. Tomu
všemu se musí učitel přizpůsobit,“
popisuje každodenní praxi ředitelka
Alice Vosátková.
Hlavním posláním učitelů na Ves-
ně je i přes všechny překážky udržet
žáky co nejvíce v kontaktu s učivem.
„Domovské školy dobře spolupra-
cují, jen někdy nemají reálnou před-
stavu o zdejších podmínkách výuky.
Takže na začátku pošlou nepřiměře-
ný plán, co všechno očekávají, že bě-
hem pobytu dítě naučíme,“ popisuje
paní ředitelka, a její zástupkyně Jana
Hermanová vypočítává: „Za jeden
školní rok nám základkou projde cca
dětí, školkou pak asi .“
Škola ve vyhlášené dětské léčebně
bohužel vypadla z vyhlášky o speci-
álních školách, a patří tak do kate-
gorie škol při zdravotnických zaříze-
ních. Nikoho tedy příliš nezajímá, že
jsou zde prakticky přes celý rok žáci
ze speciálních škol a se specifickými
potřebami. Do dvou tříd ZŠ speciální
docházely v době naší návštěvy i děti
se středním mentálním postižením,
pro které škola nemá kvalifikované
asistenty. Pomáhají dvě kolegyně
ze zdejší mateřinky. Dotace se však
počítají nekompromisně: podle po-
čtu žáků k jednomu konkrétnímu
dni v roce, letos to bylo . září. „Už
se nám v minulosti stalo, že k tomu
termínu bylo zrovna prázdné místo
mezi dvěma turnusy v ozdravovně,
která pod nás také spadá. Takže se to
počítalo jako nula, přestože naši ko-
legové tam učí desítky dětí,“ uzavírá
zástupkyně Jana Hartmanová.
Skutečný průlom vexistenci azakládání škol
při zdravotnických zařízeních představoval
školský zákon č. 95/1948 Sb., který poprvé
včeské historii přiznal právo na vzdělání
všem dětem včetně dětí se zdravotním
postižením. Postupně vznikly školy při všech
dětských nemocnicích, klinikách aléčebných
ústavech. Ve školním roce 1961/62 například
existovalo vČSSR celkem 218 škol při
zdravotnickém zařízení. Ve školním roce
1990/91 bylo vČeské republice těchto
institucí 274 ana Slovensku 131. Vroce
2008 však už bylo unás pouze 85 škol při
zdravotnických zařízeních ajejich počet
neustále klesá.
(Martina Plassová: Vzdělávání žáků na
základních školách při zdravotnických
zařízeních, Pedagogická fakulta MU, 2012)
ZBYTNÁ SLUŽBA?
Význam škol při zdravotnických zaří-
zeních dalece překračuje pouhé vzdě-
lávání. Unikátnost jim však paradoxně
škodí. Pro zřizovatele jsou ve srovnání
s běžnými školami často těžko ucho-
pitelné – například kvůli kolísajícímu
počtu žáků. Všudypřítomné snahy
o úsporu financí pak vedou k názo-
rům, že jde o zbytnou službu, margi-
nální záležitost celého systému. Školy
při nemocnicích, lázních a ozdravov-
nách jsou často slučovány nebo přiřa-
zovány pod klasické školy. Jindy zase
dochází ke snižování počtu úvazků
pedagogických pracovníků, a i když
často pracují se žáky, kteří mají speci-
9
Děti na Vesně
si pochvalují
individuální
přístup
vyučujících. Ve
třídách panuje
pohodová
atmosféra.
I když by je
řada žáků
srůznými
druhy postižení
potřebovala,
na asistenty
pedagoga
nejsou vlázních
finance.
fické vzdělávací potřeby, nedosáhnou
školy v nemocnicích a léčebnách na
podpůrná opatření například v podo-
bě asistentů pedagoga.
I přes nelehké podmínky se i v Jan-
ských Lázních daří odvádět dobrou
práci. Ani zde se totiž nestává moc
často, že by se někdo chtěl škole vy-
hnout. Veronika, žačka . třídy, do-
konce během naší návštěvy prohlási-
la, že je to tam lepší než v běžné škole,
protože se jim paní učitelky víc věnují.
A ještě silnější slova jednoho třeťáčka,
dokládající kvalitu práce učitelů, má
na svém webu motolská škola: „Kdy-
by to nebylo zrovna v nemocnici, tak
bych sem chodil celý rok.“