Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 30

KULTURA / AUKČNÍ SALON

prý vyhovuje. Jak sám říká: „Nejsou

malé a velké úkoly. A každý druh

tvorby má své zásady, ale názor je

třeba mít jen jeden.“

V jednotlivých sklárnách disponují

různými technologiemi, ale sklo vždy

vyžaduje schopnost autora, fantazij-

ní i řemeslnou. „Člověk se s feno-

ménem skla musí sžít a být s ním,“

konstatuje krátce. Když pracuje na

huti, své objekty si sám tvoří: „Je do-

cela jiné, když dělám volné věci. Tvo-

řím svýma rukama a foukám. Už od

konce . let je to pro mne něco jako

opojení,“ popisuje sám proces tvorby.

„Mě foukání vysloveně baví, a proto-

že jsem ho brzy zvládl, vytvořil jsem

si určitý ,fukopis‘.“ Ocitá se v roli

skladatele, s hlavou plnou nápadů.

Zvláštní slůvko „fukopis“ použil už

dávno, a jak vysvětluje: „Když někdo

píše, má svůj rukopis – a u skla je to

stejné. Po čase si určití lidé vypraco-

vali svůj fukopis, moc jich ale není.

Většinou se dělá forma, do které se

sklo fouká, a tam jde spíš o ,formo-

pis‘,“ dodává výtvarník.

ISKLO MÁ SVŮJ ČAS

Šuhájkovou vlajkovou lodí mezi

sklárnami zůstává Moser v Karlo-

vých Varech, ale dělá také ve Valaš-

ském Meziříčí nebo třeba v Rusku,

Polsku i Americe. Víc než organizá-

tor sympozia nebo workshopu za-

jímá výtvarníka atmosféra sklárny.

„Někde jsou lepší pece, jinde barvy

a jinde zase sklo – dopředu nelze

říct, co se bude dít. U pece se jede

od rána do večera: naloží se, taví

v noci, sklovina se připraví, v šest

ráno je hotová a odpoledne se jede

nanovo. Sklo skláře poslouchá, po-

kud dokonale zná jeho pravidla.

Nemůžete po něm něco chtít a ne-

vědět, jak to udělat. Svou roli hraje

jeho nahřátí, jinou roli tažení a vel-

kou roli hrají vteřiny. Nic nemůžete

opravovat, práce se sklem je práce

à la prima,“ sumarizuje výtvarník.

„Já rád foukáním tvaruju, ale to jde,

dokud je sklo v roztaveném stavu,

hodně pohyblivé. Jakmile ,zamrzné‘,

je konec…“

Tohle ovšem platí u věcí do jedno-

ho metru, u několikametrové plas-

tiky si výtvarník věc musí napřed

zkomponovat, na podobu díla nějak

přijde sám, aby pak mohl „dirigovat“

třeba pět sklářů – tým, se kterým

věc zvládne: „Pokud nějakou plasti-

ku se mnou dělá dílna, musím se se

skláři znát, být s nimi kamarád.“ Pro

několikametrové plastiky skládané

z mnoha dílů železné konstrukce

Jiří Šuhájek využívá občas možností

sklářských sympozií, na nichž bývají

i šikovní řemeslníci. „Jednou jsem si

pomyslel, že by plastika šla sestavit

ze segmentů na způsob lega,“ gesti-

kuluje s nadšením. A zjistil, že to jde.

„Spojil jsem foukaný tvar, skleněné

segmenty a navíc zrcadlové plošky,

které odrážejí okolí… Třeba můj čtyř-

metrový Hořící keř v jednom hotelu

v Šanghaji je složený z osmi stovek

dílů…“

Na první pohled se zdá, že se naše

sklářská kultura, celková atmosféra

skláren, nemění. Ale to je omyl, i ve

sklářském řemesle se odehrávají

nové hry s odlišnými technickými li-

mity. Patřili jsme sice po staletí mezi

specialisty na sklo, ale dost možná

přijde doba, kdy určité záležitosti

nebude možné dělat. Výtvarníci bez

vlastní pece si prostě sklárnu musí

najímat. „Výsledkem je, že skleněná

díla jsou drahá už kvůli vstupním ná-

kladům,“ říká výtvarník a pokračuje.

„Díla běžně váží kolem dvaceti třiceti

kil. A experimenty? Mohou být nád-

herné, ale také pěkně drahé…“

Všechno, i sklo, má svůj čas. Jen

ten muž v klobouku přede mnou

jako by svou energií popíral věk

– tři roky po sedmdesátce hodně

vystavuje a žije dál svými zbrusu

novými nápady. Sklo je prostě jeho

osudem.



. prosince  pořádá

Konto Bariéry

. aukční salon výtvarníků

Pro informace sledujte

www.kontobariery.cz.

Kdo je Jiří Šuhájek

Narodil se v r. , absolvent

VŠUP – ateliér skla, prof. Libenský,

Praha, Royal College of Art, Londýn.

Výtvarník patří kpředním českým

sklářům, známým aceněným po

celém světě.

Záběr jeho tvorby je široký

– od volné foukané plastiky

kdesignovému sklu. Má za sebou

bezpočet výstav asvým dílem je

zastoupený vuměleckých sbírkách

významných galerií amuzeí po

celém světě – od Anglie aUSA až po

Japonsko.

Pravidelně se zúčastňuje výtvarných

aukcí Konta Bariéry.

Nejsou malé a velké úkoly.

A každý druh tvorby má své zásady,

ale názor je třeba mít jen jeden.