Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 6

REFLEKTOR

Učení,

které uzdravuje?

Nemocnicemi alázněmi každoročně

projdou vČeské republice tisíce dětí.

Přestože školní povinnosti vdanou chvíli

nejsou nejvyšší prioritou, ve dvou školách

při zdravotnických zařízeních jsme viděli,

že učení může iléčit. Praxe je však

kdobré myšlence neúprosná.

Text: RADEK MUSÍLEK

Foto: JAN ŠILPOCH

Jakkoli se dnes legislativní rámec

školami při zdravotnických zaříze-

ních příliš hluboce nezabývá, i děti se

zdravotním znevýhodněním mají na

vzdělání podle zákona právo – a školy

v nemocnicích či lázeňských zaříze-

ních ho pomáhají naplňovat. Něco děti

naučit ale často není jediný smysl po-

dobných zařízení. Tady zkrátka nejsou

nejdůležitější ani známky, ani výkon.

FN MOTOL: VŠE, JEN NE RUTINA

Typického žáka zdejší školky ani zá-

kladní školy snadno nepopíšete. Děti

jsou na různých odděleních s roz-

ličnými potížemi, někdy se tu zdrží

jen pár dní, jindy jde o léčbu trvající

měsíce. Zdravotní stav jim vzdělávání

někdy buď vůbec neumožňuje, nebo

jen ve velmi omezené míře, a s vý-

ukou musí souhlasit ošetřující lékař

a zákonní zástupci dítěte. „Stává se ale

jen velmi výjimečně, že někdo naše

služby odmítne. Většinou se děti na

příchod učitelky naopak těší. Dokon-

ce se ptají, co budou dělat během let-

ních prázdnin, když není škola. Jsme

pro ně totiž zpestřením a vytržením

z nemocniční reality,“ vysvětluje Vlas-

ta Průchová, ředitelka základní a ma-

teřské školy při největším zdravotnic-

kém zařízení v České republice.

O žáčky a žáky se tu stará  uči-

telek s aprobací a vzděláním ve spe-

ciální pedagogice. Výukou projde za

jeden školní rok bezmála  dětí

v mateřské školce a téměř  dětí

na základní škole, poskytují také kon-

zultace středoškolákům. (Pro srovná-

ní – počet zdejších předškoláků před-

stavuje i desetinásobek dětí v jedné

běžné školce. Na ZŠ pak jde přibližně

o trojnásobek veškerého žactva prů-

měrně velké školy v okresním městě.)

Časté střídání žáků-pacientů a růz-

né vzdělávací programy z jejich do-

movských škol, které je potřeba brát

v úvahu – to jsou nejtypičtější speci-

fika místní pedagogické práce. A ještě

jedno navíc: „Naším posláním je zba-

vit malé pacienty strachu, odpoutat je

od bolesti, pomoci jim v těžké životní

situaci, zabavit je. Tím vlastně přispí-

váme k úspěšné léčbě,“ říká Vlasta

Vytržení

znemocniční

reality

avykouzlení

úsměvu na tváři,

to je důležité

poslání učitelek

vmotolské

škole. Tady nejde

oznámky.