Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 8

8

můžeš / číslo 10 - 2014

TÉMA: Veřejné sbírky

■ Největší humanitární sbírka u nás prošla zajímavým vývojem.

■ Nejdůležitější je program a naprostá otevřenost.

■ Chystají se nové cesty kmladým dárcům.

Božena JIRKŮ:

Konto Bariéry

je nekonečná

sbírka

Text: ZDENĚK JIRKŮ

Foto: JAN ŠILPOCH

A ARCHIV NADACE

Na začátku bylo legendární Konto Míša,

které přineslo pacientům zČeské repub-

liky, ze Slovenska, ale idalšího zahraničí

unikátní Leksellův gama nůž. Výborná

zkušenost, která vás inspirovala ke Kon-

tu Bariéry. Věřili jste vnadaci, že vydrží

22 let?

Vůbec ne. Největší optimista Jan Kačer,

tehdejší ředitel nadace, odhadoval tak sedm

let. Museli jsme se moc učit. Nejprve byly

předpisy benevolentní, pak přišel nový

zákon amuseli jsme každé tři roky znovu

aznovu sbírku ohlašovat, vyúčtovat apodat

hlášení. Takže jsme dost komplikovaně učili

úředníky, že takovou kontinuální sbírku

není možné jakoby úplně nově otevírat

každé tři roky.

Sbírka má totiž jedno důležité kouzlo

– stále stejné číslo účtu. Když ho změníte,

spousta pravidelných dárců odpadne, prostě

nedají nový příkaz. Po těžkých bojích máme

konečně sbírku na dobu neurčitou…

Tohle všechno asi pravidelní dárci ani

netuší. Jak jste je vlastně na začátku

oslovili?

Do té doby nevídaným způsobem. Požáda-

li jsme ředitele adalší šéfy velkých firem

aorganizací apožádali jsme ijejich mzdové

účetní, aby nám pomohli sakvizicí mezi

zaměstnanci. Avyšlo to. Dnes máme kolem

40000 pravidelných dárců, ještě je dost těch

„dvacetikorunových“. Chodí nám itřeba tisí-

cové příspěvky za celou firmu, tam nevíme,

kolik je za tím dárců. Apostupně se našli

dárci větší, někteří posílají itisíce měsíčně,

někteří přispějí jednou za rok, ale třeba de-

setitisícovým darem. Nedávno jsme do této

sbírky dostali jednorázově půl milionu.

To všechno ukazuje na obrovskou důvěru

vnadaci atuto sbírku. Jak jste ji vytvoři-

li ajak oni pečujete?

Především striktně dodržujeme zákon –

režie sbírky nesmí být větší než pět procent.

Takže můžeme vydat prostředky na propa-

gaci, marketing, divadelní představení pro

dárce atd. Ale například na platy zaměst-

nanců zKonta Bariéry nejde ani koruna.

Tyto peníze musíme sehnat jinak. Největším

zdrojem důvěry je náš transparentní účet.

Na něm je denně vidět každý jednotlivý pří-

spěvek avýdaj. Kdokoli se může podívat.

Ovšem někdy je to obtížné – najednou

je vidět šest set položek, ale vobdobí kolem

výplat má náš denní výpis třeba sto čtyřicet

stran. Apak samozřejmě každoroční audit,

který nám dělá mezinárodní firma KPMG

ařeknu otevřeně, že to bývají obtížné dny, kdy

musíme opravdu podrobně vysvětlovat různé

výdaje ajejich vyúčtování. Ale za ty roky jsme

vždycky obdrželi výrok „bez výhrad“.

Jaký je tedy nejsilnější pocit ztěch dvaa-

dvaceti let?

Dost těžká otázka. Je to vlastně úžasné, že

jsme tento projekt udrželi. Arozdělili stovky

milionů. Když si vzpomenu, že jsme nikoli

vlastní vinou museli třikrát měnit banku,

tedy účet… Jak otom informovat tisíce dár-

ců, když jich většinu neznáš? Jsou anonym-

ní, svou pomocí se nechlubí azjejich čísel

účtů nic nevyčteme.

Pravda je, že jak přibývají dary větší, hlásí

se lidé opotvrzení pro finanční úřad, aby

�

Někdy se stáváme doslova členy rodin

adávno potom, co jsme peníze poskytli,

se knám vracejí, pochlubí se třeba

vysvědčením nebo fotografií nového

bytu. Nebo třeba jen přijdou aněkdy

přinesou inějakou bábovku.