Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 17

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

17

můžeš / číslo 10 - 2014

Text: TOMÁŠ CIKRT

Ilustrační foto: SANATORIA KLIMKOVICE

D

arovat znamená udělat dobrý

skutek. Sbírat peníze pro pomoc

nemocným atrpícím je ušlech-

tilé. Nechci zpochybňovat ani

dobré skutky, ani šlechetnost lidí.

Nebrojím proti veřejným sbírkám. Chci jen

poukázat na problematické pozadí někte-

rých znich. Možná ivás už napadla otázka:

jak to, že rodiče nemocných dětí musí žádat

veřejnost ofinanční podporu na léčbu,

když tu máme veřejné zdravotní pojištění?

Platíme si ho přece právě proto, abychom

se nemuseli bát, že nás nemoc finančně

zruinuje.

Zákony preferují

vědeckou medicínu

Při hledání odpovědi se musíme nejprve

zastavit upráva azačít od nejdůležitějšího

zákona naší země – ústavy, respektive její

důležité součásti, Listiny základních práv

asvobod. Je velice štědrá, jako snad vžádné

jiné zemi na světě. Garantuje každému

nemocnému občanovi, že se mu dostane

bezplatné zdravotní péče, pokud ji skutečně

potřebuje. Ústava ovšem počítá se dvěma

důležitými omezeními, neboť říká, že se

tak jednak děje prostřednictvím veřejného

zdravotního pojištění ajednak zapodmínek,

které stanovuje zákon.

Ona dvě omezení vlastně definují pra-

vidla solidarity abrání tomu, aby se platilo

úplně bezbřeze za všechno, na co si kdo

vzpomene. To je velice důležité, protože

jinak by se vzácné peníze určené na léčbu

nemocných, na které se všichni solidárně

skládáme, velice rychle rozkutálely. Existuje

totiž taková zákonitost, že každá zdravotní

služba si najde své pacienty. Proto je nutné

dívat se na ni zopačného konce, zpohledu

pacienta – opravdu takovou službu potřebu-

je? Anebude mu spíše ke škodě než kužit-

ku? Kamenem úrazu bývá definice toho,

co je onen užitek, jaká léčba je ta „správ-

ná“, tedy zasluhující úhradu zveřejného

zdravotního pojištění, ajaká nikoliv. Itady

nám právo dává vcelku jasnou odpověď. Ve

vyspělých zemích, včetně ČR, se vychází

zÚmluvy olidských právech abiomedicíně,

která říká, že jakýkoliv zákrok voblasti péče

■ Proč zdravotní pojišťovny neproplácejí veškerou léčbu.

■ Za víčka od plastových lahví do kosmického obleku.

■ Podivné metody léčby vEgyptě.

ozdraví je nutno provádět „vsouladu spří-

slušnými profesními povinnostmi astan-

dardy“. Zákon ozdravotních službách pak

definuje, co je správný lékařský postup, píše

se vněm, že pacient má právo na posky-

tování zdravotních služeb „podle pravidel

vědy auznávaných medicínských postupů“.

Zákonný rámec je tedy zcela jasný.

Zdravotní pojišťovny nesmějí vydávat

peníze na šarlatánství aneověřené metody.

Ato je dobře, protože jinak by brzy zkracho-

valy anebylo by zčeho zaplatit za záchranu

životů, léčbu rakoviny, infarktu atisíce

dalších nemocí. Kdekdo by totiž osobě pro-

hlásil, že umí léčit to či ono, anepotřeboval

by ktomu žádný důkaz. Jistě by ho někteří

pacienti či jejich rodiče ipochválili, ale to

přece nestačí. Lidskou mysl lze ošálit, jak

víme zpředstavení iluzionistů akouzelníků.

Zpátky ke sbírkám. Podívejme se na dva

typy, na které dnes narazíme nejčastěji

– vtelevizi, na internetu, včasopisech, pří-

padně při dobročinných koncertech: jedná

se osbírky na rehabilitační léčbu v„kos-

mooblecích“ aosbírky na léčbu „zázračné“

lékařky vEgyptě.

Za víčka kosmický oblek

Vprvním případě se sbírají víčka od plas-

tových láhví, která jsou pak následně na

peníze přeměněna. Cílem je hradit lázeň-

skou rehabilitační léčbu dětem sdětskou

mozkovou obrnou, většinou vseveromorav-

ských Klimkovicích nebo také slovenských

Piešťanech. Tahle sbírka je hodně rozšířená,

najdete ji vkdejakém koutu republiky, snaží

se školy, obce, dobrovolníci…

Dalo by se tedy říci, že má pozitivní

vedlejší hodnotu – zviditelňuje děti stímto

postižením. Možná si leckde ani lidé neuvě-

domují, jaké děti žijí velice blízko nich aže

potřebují pomoc. Proč ale onu „rehabilitační

lázeňskou léčbu“ nehradí Všeobecná zdra-

votní pojišťovna (VZP)? Jak už jsme uvedli,

musí se řídit zákony. Ty pak odkazují na

vyhlášky, kde jsou rozvedeny podrobnosti.

Vtomto případě je příslušnou vyhláškou tzv.

Indikační seznam pro lázeňskou léčebně

rehabilitační péči odospělé, děti adorost,

vydaný ministerstvem zdravotnictví.

Vněm je uvedeno, kde, vjakém rozsahu

aza jakých podmínek má být hrazena lázeň-

ská péče zprostředků zdravotního pojištění.

VZP podle tohoto seznamu hradí standardní

lázeňskou péči vKlimkovicích stejně jako

vjiných lázních. VKlimkovicích ale nabízejí

navíc program, který nazvali pěkně po

anglicku Klim-Therapy. Jeho základem je

koncept fyzioterapeutky amatky postižené

dcery Izabely Koscielny, která si smanželem

patentovala ve Spojených státech zdravot-

nický prostředek pod názvem Therasuit.

Lidově se mu říká kosmický oblek.

Původní nápad pochází ze sovětského

kosmického programu, kdy výzkumníci

hledali způsob, jak předcházet problémům

se stavem beztíže, například ochabování

svalů. Atak vznikl nejprve Oblek tučňá-

ka (Penguin suit), později Adeli suit (ten

praktikují například vPiešťanech) apak

Therasuit. Projdete-li si internet, narazíte na

nadšená hodnocení rodičů ipochybovačné

hlasy varující, že se jedná okontroverzní

avelice drahou léčbu. Pokud jde ovědec-

kou literaturu, informací je poměrně málo

atýkají se spíše Adeli suit. Kosmické obleky

jsou řazeny do alternativní terapie, ukte-

ré chybí prokázání účinku (některé práce

�

Co všechno by dárci

(ne) měli vědět

LÉČBA pomocí „kosmického oblečku“

z programu KlimTherapy v Klimkovicích

je poměrně drahá, stojí zhruba 50 tisíc korun.