Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 13

13

můžeš / číslo 10 - 2014

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

Solidarita

mezi lidmi

Myslím, že všichni známe zČeské tele-

vize vánoční adventní koncerty, bavíme

sesPomáhejme (s)humorem, chodí za

námi Tři králové při Tříkrálové sbírce.

Tyto apodobné aktivity slouží ke sbírání

finančních částek, jež jsou pak rozděleny

sociálním organizacím, které se starají

onaše spoluobčany snějakým problé-

mem. Tím může být bezdomovectví, týrá-

ní druhou osobou, disabilita či zajištění

péče oseniory. Tyto sbírky také pomáhají

jednotlivcům formou studijního stipendia,

při nákupu zdravotních pomůcek atd. Ale

nesbírají se pouze finanční prostředky.

Nepotřebné, funkční anepotrhané obleče-

ní je možno dát do charity či speciálně vy-

členěného kontejneru, aby mohlo sloužit

někomu dalšímu. Existuje sbírka starých

nepoužívaných brýlí nebo školních sešitů

apotřeb; obojí může zásadním způsobem

ovlivnit kvalitu života lidí třeba na afric-

kém kontinentu.

Je to dobře, protože každý znás se někdy

vživotě může ocitnout vsituaci, kdy

potřebuje něčí pomoc. Pocit sounáležitosti

sdruhým, kterému je zle, avědomí, že

moje tragédie není ostatním lhostejná, po-

může také pohladit duši. Oběma – dárcům

iobdarovaným, ikdyž se vůbec neznají.

Každý může přispět jakýmkoli množ-

stvím peněz, které je ochoten dát. Tedy

imenší obnos, například deset či dvacet

korun. Pro jednotlivce, ikdyž ne každé-

ho, to není velká částka. Ale představte

si, že by polovina občanů dala deset

korun. To je částka padesát milionů!

Deset korun člověku mnoho nepomůže,

ale zpadesáti milionů můžete pomoci

mnoha lidem. Na tomto principu pracuje

ičást Konta Bariéry.

Sbírky jsou velmi důležité. Každý znás by

měl být vděčný za to, co má ajak může

žít, protože všude na světě jsou lidé, jejichž

chudobu anedostatek si my ve střední

Evropě nedovedeme vůbec představit.

Ano, ivnaší zemi žijí lidé, kteří mají velice

skromné prostředky na živobytí. Iunás

se může člověk dostat do složité životní

situace. Některé si zaviníme sami – napří-

klad pokud si osoby samostatně výdělečně

činné neplatí sociální pojištění apak se

jim stane úraz. Zůstanou bez prostředků,

nemají invalidní důchod adostávají se

vlastním zaviněním do hmotné nouze. Ale

je velká skupina lidí, která nic nezane-

dbala, apřesto má problém. Sbírka je pak

výborným prostředkem, jak pomoci.



Autorka je lékařka,

členka rady Konta Bariéry.

SLOUPEK

Lii Vašíčkové

Text: JIŘÍ KRATĚNA

Foto: HONZA JEŽDÍK

N

ěkdy se setkávám stvrzením, že

neziskové organizace, které se

starají nebo chtějí starat opostiže-

né, vlastně obchodují se soucitem.

Není to pravda, ony nás spíš učí

soucitu. Protože když se sami vbezprostřed-

ním okolí nesetkáváme stěžkým osudem,

sbolestí apotřebou trvalé pomoci, jsme

nakloněni spíš nevěřit aněkdy ipodceňovat

potřebu pomáhat druhým.

Doba už je taková, učí nás spíš ostrým

loktům, prosazování především vlastních

zájmů, vlastního úspěchu atřeba ivlastního

pohodlí. Azájmy ostatních, třeba posti-

žených? Máme přece sociální síť, máme

nejrůznější zařízení, máme dávky adotace

izmých daní, tak co ještě chcete? Všichni se

přece dostanou do nemocnice, nakonec jim

někdo přidělí ity berle nebo vozíky! Tyhle

argumenty jsou podle mne za nechutí pomá-

hat neziskovkám. Ale problém je ivpředsta-

vách apraxi těch, kteří pomáhat chtějí.

Soucit není program

Mnoho neziskových organizací se pokouší

získat naše příspěvky sargumentem, že

přece nejsme tak tvrdí, abychom nepomoh-

li. Je to samozřejmě snaha znovu aznovu

probouzet vnás hluboké kulturní aspole-

čenské vrstvy, které patří knaší civilizaci.

Zkrátka my se už od dětství učíme, že

pomáhat se má.

Vtakové Indii žijí miliony lidí na ulici,

vystavují své často nemocné apostižené děti

anic jiného nedělají, než shánějí almužnu.

Ale moc lidí to nedojme, utrpení je tam

tak běžné, že to prostě nefunguje. Naše

neziskovky někdy počítají, že by to fungovat

mohlo, ale neumějí to. Samozřejmě charitě

se učíme všichni, ovšem některé zásady jsou

už tak vyzkoušené aověřené, že člověk jen

kroutí hlavou, proč se snimi nepracuje.

Především: činnost charitativní organi-

zace je ve skutečnosti byznys bez nároku na

zisk. Ale pravidla, jak prodávat, tu platí, ať

chcete nebo ne. Tedy přesně stanovit cíl, mít

své vlastní kvalifikované lidi spřesně stano-

venými akontrolovanými úkoly, přesně si

říci, na koho mířím, analyzovat plnění cílů,

vést perfektní přehled opříjmech avýdajích,

hodnotit efektivnost. Atady začíná pro-

blém – marketing je najednou chápán jako

zbytečné úsilí azbytečný výdaj. Za nízkou

cenu si třeba seženou pronájem prostor, ně-

■ Přední marketingový odborník o práci neziskovek.

■ Nepodceňujte profesionály, nemůžete umět všechno.

■ Úspěšnou sbírkou to nekončí.

Opravdu

vás lidé slyší?

A vidí?

SVĚTOBĚŽNÍK JIŘÍ KRATĚNA

je stejně nejraději doma.

�