Strana 24
24
UMĚLCI KONTA BARIÉRY
můžeš / číslo 10 - 2014
Text: ŠTĚPÁN BENEŠ
Foto: JAN ŠILPOCH
Jak jste se dostala kumění? Promluvilo
kvám už vraném dětství?
Můj tatínek amatérsky maloval, takže jsem
měla možnost velmi brzy pozorovat, jak
obrazy vznikají aco je ktomu třeba. Moje
maminka často vzpomíná, že jednou, když
jsem byla malá amarodila jsem, měla
jsem takovou potřebu malovat, že jsem
lomcovala postýlkou adomáhala se papíru
Inspirovala mě tenkrát výstava paní Emilie
Frýdecké vMánesu, vytvářela nádherné
krajky. Moc to na mne zapůsobilo, atak
jsem si řekla, že malování si nechám pro
sebe jako koníčka, do toho mi nikdo nebude
mluvit. Když se ale naučím něco ztextilu,
nějaké řemeslo, rozšířím si tím obzory
amožnost uplatnění. Nikdy jsem tohoto
rozhodnutí nelitovala. Už když jsem končila
studium, měla jsem hotovou jednu práci,
kterou odkoupilo Belgické královské mu-
zeum. Další práce, které jsem během studia
vytvořila, získaly druhou cenu na třetím
■ Vystudovala malbu i textilní tvorbu.
■ Malování je pro ni meditací i terapií.
■ Její krajky jsou i v australském Sydney nebo vbelgickém Bruselu.
Maluji
z vnitřní potřeby
Jitka ŠTENCLOVÁ:
atemperových barev. (směje se) Vlidové
škole umění mě dokonce vyhodili zhodin
klavíru, protože místo cvičení jsem si raději
kreslila. Těšila jsem se, že se dostanu na
střední školu abudu malovat. Atak jsem
studovala Střední umělecko-průmyslovou
školu na Žižkově, obor interiérová malba.
Po maturitě jsem se přihlásila na Vysokou
školu uměleckoprůmyslovou, obor textilní
výtvarnictví.
Proč textilní výtvarnictví, když jste
toužila malovat?
Malováním odrážím
hlavně svoje zážitky.
Snažím se, aby mé
obrazy byly plné
pozitivních emocí.