Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 31

PÉČE O OSAMĚLÉ DĚTI

31

můžeš / číslo 6 - 2014

Text: ZDENĚK JIRKŮ

Ilustrační foto: JAN ŠILPOCH

P

řed třemi lety se (někomu) zdálo,

že přijetím novely osociálně-právní

ochraně dětí přijde zázrak. Tehdejší

ministr práce asociálních věcí Jaromír

Drábek ajeho podřízení si libovali, jak

revoluce vpěstounské péči naprosto vyprázd-

ní ústavy sdětmi do tří let, pěstounství se

stane prestižním povoláním, celý systém bude

pružný, ahlavně – děti, které mají zjakéhokoli

důvodu špatnou péči vrodinách, získají nové

jistoty, péči, krásný život. Mnozí zkušení pe-

diatři apsychologové byli kvůli svým pochyb-

nostem označeni za konzervativce aodkázáni

stranou. Takže: jaký zázrak máme?

Ředitelka Fondu ohrožených dětí – tedy

známých Klokánků – Marie Vodičková říká:

„Nejen zmíněný zákon, ale inový občanský

zákoník přinesly absurdní situaci. Děti se

přesouvají ze zařízení do zařízení, jako by

to ani nebyly živé bytosti scitovými vztahy,

přes ujišťování tvůrců novely jsou mnohé

ústavy přeplněné aumísťují se tam iděti

mladší tří let. Kvůli novým krátkým lhůtám

jsou opatrovnické soudy nesmírně přetíže-

né, pracovníkům sociálně-právní ochrany

dětí obrovsky narostla administrativa. Spo-

kojeny jsou snad jen nejrůznější vzdělávací

agentury, protože novela zavedla povinné

vzdělávání vrozsahu 24 hodin ročně ahodi-

ny školení zavedla ijinde.“

Zkušenost zChomutova izPrahy

Dnes patnáctiletá slečna byla odebrána

zvlastní rodiny už vpředškolním věku.

Matka nastoupila do výkonu trestu, babička

byla podezřelá ztýrání. Po několika měsících

vKlokánku se dostala do pěstounské rodiny.

Za necelého půl roku ji rodina vrátila. Po

měsících hledání se našla další rodina. Za dva

roky dívka sama prosila onávrat do Klokán-

ku. Dnes, po letech, má několik oblíbených

tet, bez obtíží snimi vychází, dobře zvládá

školu, moc by si přála někam patřit, ale její

život zatím vyústil vneschopnost navázat

plnohodnotné vztahy. Není divu, léta aléta

opakovaných selhání ivnáhradních rodinách

proměnil tuto dívku vtichou anedůvěřivou

bytost. Bude pro ni ještě někdy někdo oprav-

du rodinou? Takovou prkotinu nový zákon

neřeší. Adalší zajímavost – matka už je na

svobodě, ale sdcerou se nestýká.

Druhý příklad jsme našli vhlavním

městě. Karolínce je osm let. Do Klokánku

se dostala před pěti roky, matka závislá na

návykových látkách se živila pravděpodobně

prostitucí. Otec oni nejevil žádný zájem.

Všichni měli velkou radost, když se našla

pěstounská rodina. Karolínka vní byla tři

roky, pak ji vrátili, ze dne na den vyklidili

její věci asdělili, že si od ní potřebují odpo-

činout. Říkala jim mami atati, byli to jediní

rodiče, které si pamatovala. Přesto musela

zrodiny odejít. Vůbec to nechápala, ve

škole měla samé jedničky… Příběh nako-

nec skončil dobře. Díky výborné soudkyni,

■ Zákon o sociálně-právní ochraně dětí se příliš neosvědčil.

■ Byrokratických procedur přibývá.

■ Zkušenost Klokánků by měla zajímat i politiky.

Vrácené děti

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

Nejen zmíněný zákon,

ale inový občanský

zákoník přinesly

absurdní situaci. Děti se

přesouvají ze zařízení

do zařízení, jako by to

ani nebyly živé bytosti

scitovými vztahy.

�

TADY MÁME VŠECHNO, ale mít tak ještě

hodnou mámu a hodného tátu...