Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 32

PÉČE O OSAMĚLÉ DĚTI

32

můžeš / číslo 10 - 2014

která našla sestru biologického otce ajejího

manžela. Po několika návštěvách si ji

vzali natrvalo, akonečně tak našla domov.

Typický příklad pěstounské rodiny, která

dítě nikdy citově nepřijme, anakonec se ho

bezohledně zbaví.

Je to fiasko?

Moderní pedagogika isociální práce právem

prosazují hledání náhradních rodičů. Letitá

zkušenost ale říká, že dispozici kvýchově

cizích dětí, nezištnou lásku, energii aněkdy

doslova oběť nenaučí žádná školení, natož

finanční pobídky. Lidí sotevřeným srdcem,

kteří se nemohou jen dívat na kruté osudy

opuštěných, týraných nebo postižených

dětí, je vkaždé společnosti konečný počet.

Nový zákon osociálně-právní ochraně

inový občanský zákoník se pokusily zaměnit

vzácnou humanitu za standardní profesi,

rozumově třeba inevysvětlitelnou lásku

za profesionální vztah, kouzlo opravdové-

ho domova za nekonečné administrativní

procedury vycházející zhrozné logiky – jen

my víme, co je pro dítě dobré, ono samo

to netuší. Svoboda je vnaší společnosti

frekventované slovo, ale stát má přece lepší

rozum než nějací pracovníci zKlokánků!

Podle toho se také rodí nejrůznější opravdu

povedené směrnice: Vkaždém Klokánku

může být jen dvacet osm dětí. Když některé

znich odejde na dlouhodobou propust-

ku nebo někde jinde čeká na definitivní

rozhodnutí soudu, nemá Fond ohrožených

dětí nárok na státní příspěvek. Ale na volné

místo nemůže být přijato dítě jiné, byl by

překročen povolený počet. Akdyž je přijato,

často na úpěnlivé prosby sociálních pracov-

níků úřadů, nedostane na ně Klokánek za

trest ani korunu.

Administrativa spojená sochranou dětí

je už taková, že pracovnice odborů sociál-

ně-právní ochrany dětí si nosí spisy domů.

Příprava podkladů pro soud nyní ujednoho

dítěte trvá šest nebo iosm hodin! Marie

Vodičková shrnuje svou zkušenost: „Pěstoun-

ských rodin akvalitních žadatelů opěs-

tounskou péči je zoufalý nedostatek, atak,

aby vústavech bylo co nejméně dětí, jsou

ponechávány votřesných podmínkách ajsou

vraceny ido rodin, kde byly týrané avážně

zanedbávané. Do rodin násilníků, alkoholiků

adrogově závislých. Dokonce itehdy, když se

děti domů vrátit nechtějí. To je zřejmě hlavní

příčina stavu, že od doby, kdy začala být

novela tvrdě prosazována, několikanásobně

vzrostl počet dětí týraných stěžkými násled-

ky na zdraví, adokonce idětí prokazatelně

utýraných. Na druhé straně jsou stovky ro-

dičů, kteří svým dětem neubližovali, nuceny

se dětí vzdát asamy je umístit do nějakého

zařízení, protože přišly obydlení. Bylo by

načase, aby se politici těmito důsledky novely

zabývali aodstranili je co nejdříve.“

Příhoda zOlomouce

Zatím málo nadějný je příběh tří sourozen-

ců. Desetiletý kluk advě mladší sestřičky.

Idealizují si biologické rodiče, přestože je

téměř nenavštěvují. Pokud snimi strávily

víkend, stěžují si na nudu (maminka jen

kouří atatínek sedí upočítače), stále se

těšily, že si je vezmou domů… Postupně se

připravovaly na přechod do pěstounských

rodin. Zdálo se, že vnovém prostředí se

jim bude líbit, ale najednou nastal zlom –

žádnou novou rodinu nechtějí, jejich vlastní

otec nové rodiče zmlátí… Biologičtí rodiče

nejsou schopni rodinu zabezpečit, ale

stále opakují: Nikomu je nedáme. Rodiny

připravené děti přijmout do pěstounské

péče nakonec ustoupily. Takže zatím zbývá

ještě Klokánek, ale hrozí reálné přeložení

do dětského domova, ovšem to je vtomto

případě pravděpodobná cesta do diagnos-

tického ústavu populárně zvaného pasťák.

Tedy další příklad iluze, že pečlivá příprava

na pěstounství – jako vtomto případě – je

zárukou úspěchu. Do těchto osudů vstupuje

tolik různorodých vlivů anečekaných změn,

že nejlepší je opatrně našlapovat. Ale záko-

nodárce preferuje rázné kroky.

Příběhy dětí, které nemají oporu ve

vlastních rodinách, by mohly být idojem-

né, kdyby nešlo okřehké dušičky, pořádně

pošramocené už vnízkém věku ana celý

život poznamenané. Paní Dobroslava

Krickelová zJablonce nad Nisou se jako

pěstounka postarala ovíce než 20 dětí,

některé provedla vysokou školou, jiní jí –

babičce – přivážejí ukázat své potomky.

Tato žena tedy má co říci: „Mně se součas-

ný zákon nelíbí. Znovu aznovu nutit děti,

aby si kněkomu vytvořily citový vztah…

Jací lidé znich vyrostou?“

Ano, sice vyrostou, ale nikdy nezapome-

nou. Anepochopí jednak zradu vlastních

rodičů, jednak systém, který je vyhání zma-

lých přátelských neziskovek zpět do ústavů

nebo do stále nových anových náhradních

rodin, apřitom si říká, že je moderní, pokro-

kový, adokonce prospěšný. 

Děkujeme za spolupráci Karin Sobotkové,

Margaretě Johnové aŠárce Kupčákové

zFondu ohrožených dětí.

�

NAŠI MALÍ

SPOLUOBČANÉ.

Nebo předměty

našich

experimentů?

V KLOKÁNKU JE DOBŘE,

ale nepošlou mě zase někam jinam?

TYTO DĚTI UŽ VĚDÍ,

že svět jim zatím nepřeje. Zatím...