Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 35



Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

Někdo byl tedy aktivnější, někdo pasiv-

nější. Jednoho zmohla fyzická námaha,

druhého houpání moře, když se zvedla

bouřka asní ivlny. Plavbu si ale užili

všichni. Většina času se trávila plachtěním,

povídáním, hraním her anakytaru. Často

se plavalo vmoři, někdy naotevřeném,

jindy vzátoce. Mezi nejkrásnější zážitky prý

patřila návštěva Modré jeskyně, dokteré se

vplouvá nagumovém člunu.

Plavba má rehabilitační účinky

Podle nejednoho zúčastníků je pobyt

nalodi neopakovatelný zážitek. Aje vidět,

že sdopomocí lze zvládnout ledacos, ikdyž

loď sama nebyla nijak bezbariérová. Navíc

neustálé houpání má prý skvělý rehabilitač-

ní účinek podobný hipoterapii, pomineme-li

fakt, že čeští suchozemci musí chvíli přizpů-

sobovat svůj zažívací trakt. Ti, kteří nejeli

poprvé, už ale problémy neměli.

Expedice zpřístavu Sukošan naostrov

Vis azase zpět trvala celkem týden. Od

4. do11. června 2011. Částkou 28000 Kč

ji podpořilo iKonto Bariéry. Ale abyste si

nemysleli, nikdo zúčastníků se nevozil

zadarmo. Vždyť jenom pronájem lodi vyšel

na2200 eur. Všichni se ovšem shodli, že to

zaty peníze stálo.

Výpravy Svozíkem najachtu inspirovaly

idalší nadšence. Vlastně stačí málo. Dáte

dohromady partu fajn lidí, mezi kterými je

námořník soficiálními zkouškami, avyra-

zíte. Nesmíme však zapomenout najednu

velmi důležitou věc. Pokoření nových výzev

je pěkná věc, ovšem všichni bez výjimky

jsme namoři jen hosty.

S VOZÍKEM NA JACHTU

Dalším objevem námořních výprav tedy

byla skutečnost, že zvládnout se sice dá

ledacos, ale někteří lidé spostižením jsou

zvyklí naurčitý standard pomoci apovažují

ho zazcela samozřejmý. Dokonce vtakovém

rozsahu, že už je to pro chodící doprovod

téměř nezvládnutelné. Jednotlivé drobné

úsluhy nikoho nezatěžují apracovníci zpo-

máhajících profesí jsou zvyklí. Když se však

různé službičky nakumulují namalý prostor,

nezasvěcený pozorovatel kroutí hlavou.

Intenzita požadavků roste hlavně uvnitř

uzavřené skupiny avcelodenní koncent-

raci několika chlapíků, kteří si rádi nechají

posloužit.

Žáci astudenti zJedle, neotříska-

ní životem venku, podvědomě vědí, že

vychovatelé, učitelé avšichni ostatní jsou

prakticky pořád poblíž apřipraveni při-

skočit. Námořníci zjiného prostředí tohle

chvílemi nesli dost těžce adávali to najevo.

Proč si pro toho bažanta nedolezeš sám?

Někam spěcháme? Stejně se tu jen válíš, tak

se překul nadruhý bok azbytečně neúko-

luj druhé! Nebo jiná situace: Jeden mladý

muž snámahou leze doschůdků. Vpůlce

cesty usoudí, že už ho to unavuje. Vědom si

asistenta zazády pustí se dojeho náruče. Je

tohle normální? Někde možná ano. Poněko-

lika dnech najachtě schody vylezl sám, bez

pomoci. Trvalo to, ale času je namoři dost.

VOZÍKY se

plavily také.

Ovšem po

většinu času

hrály jen roli

nadbytečné

zátěže,

pro kterou

není velké

uplatnění.