Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 21

Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í 

můžeš / číslo 9 - 2011

SLOUPEK

Jiřiny ŠIKLOVÉ

Vše, co se dá využít,

je možné izneužít

„Ten dědek odvedle bere každý měsíc příspěvek

nabezmocnost, apřitom si jezdí navozejku

dohospody napivo.“ „Každý vybírá pení-

ze naděti vděcákách, apak se jim zato

kupují zájezdy kmoři. Já makám odnevidím

donevidím, anadovolenou vChorvatsku

nemám.“ „Nezaměstnaní dostávají podporu

asedí si nanáměstích nalavičkách. Místo

peněz by těm potřebným měli kupovat rovnou

jídlo ašaty, ane aby si je sami vybírali…“ Tři

výroky, které jste vobdobné formě určitě taky

slyšeli. Já tedy opakovaně. Evropské státy vět-

šinou začaly systematicky podporovat zdaní

své méně šťastné občany až podruhé světové

válce. Krize ztřicátých let, která také začala

naburze, vyvolala nejen obrovskou neza-

městnanost abídu, ale vtěchto zemích došlo

ikradikalizaci mnoha občanů fašistickými

anacistickými hesly. Sociální dávky mají

změnit nejen nepřízeň osudu těch lidí, kteří se

dostali – mnozí izaviněně – dobídy, ale ipřed-

cházet tomuto zbídačování neboli pauperiza-

ci. Tak se etablovaly sociální státy naZápadě.

Tak sociální, že napokrytí všech těchto dávek

dneska chybějí peníze. Nejen unás, ale ivtěch

nejbohatších státech západní Evropy.

Unás, když jsme byli satelitem SSSR, to

bylo obdobné. Napřed stát zastupovaný

komunistickou stranou všechen majetek těm

bohatším sebral, apak ho zase zpětně vpo-

době různých sociálních dávek rozděloval.

Vlastně si tím kupoval své občany. Napřed

lidé hubovali, pak si zvykli amnozí dodnes

věří, že dostávali zadarmo léky, lázně, slu-

chadla, brýle, rovnátka nazuby. Nezdůraz-

ňovalo se, že se to platí zdaní azmajetku

kdysi někomu znárodněného.

V21 letech je člověk dospělý amůže být

zvolen poslancem či poslankyní – nebo také

může být svéprávným postiženým. Odpře-

vratu uplynulo 22 let, atedy už iněkteří

mladí lidé pobírají sociální podporu aměli

by si sami rozhodovat, jak sfinancemi na-

loží. Někteří si zaplatí doprovod dodivadla

nebo nakoncert, druzí rekreaci vpřírodě,

asamozřejmě se najdou iti, kteří si koupí

láhev slivovice, tedy tzv. tyto sociální dávky

zneužijí. Amy, co jsme nato také přispěli

ze svých daní (stát nemá jiné peníze než ty,

které vybere odobčanů), je chceme koman-

dovat? Je to zneužití těch dávek? Je inení.

Je to rozhodnutí těch, kdo podporu dostali.

Kdyby se něco stalo nám, taky budeme rádi,

když nám nikdo nebude poroučet, zaco

smíme peníze odstátu utratit.

Autorka je socioložka,

členka rady Konta Bariéry.

DOBROMYSL LÉČÍ MYSL

Text afoto: JAN ŠILPOCH

V

areálu zdejšího týdenního sta-

cionáře se pod dohledem tera-

peutů sešly osoby spostižením

sdalšími zájemci opráci se

dřevem avýsledkem byly dře-

věné artefakty natéma spirála.

„Je to velmi zajímavé souznění

tzv. zdravých sosobami spostižením,“

tvrdí terapeutka Jaroslava Strnadová. „Obě

skupiny se odsebe mnohému naučily aje

velmi pravděpodobné, že zarok se zde

budou chtít opět sejít.“

Dobromysl je nezisková organizace,

která má ergoterapeutickou dílnu

azacíl si klade vybudovat chráněné

bydlení pro osoby spostižením.

ZADÁNÍ ZNĚLO na první pohled jednoduše: vytvořte ze dřeva spirálu pomocí dláta.

Samotná práce už byla složitější, a tak výhodu měli ti,

kteří už byli na podobném kurzu v Dobromysli vloni.

SMYSLEM

PRÁCE slidmi

spostižením je

jejich radost,

říká terapeutka

Jaroslava

Strnadová. Tvrdí,

že kreativita je

vkaždém znich

aje potřeba ji jen

umět probudit.