Strana 11
Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í
můžeš / číslo 9 - 2011
růst nákladů naenergie, nájem adalší
položky. Druhá věc je, zda příjemci se svými
penězi umějí hospodařit. Už ne pověsti,
ale ověřené údaje říkají, že našim Romům
docela často chybí smysl pro perspektivu,
že si nelámou hlavu nad zítřkem apozítř-
kem, že sice bezmezně milují své děti, ale
jejich budoucnost nevědomky přenechávají
osudu. Změnit tyto zvyky mají právě takoví
zkušení apřipravení profesionálové, jako
je Iveta. Mladá sebevědomá romská žena,
které kdysi pomohla právě rodina – odvy-
učené prodavačky přes střední školu až
povysokoškolský diplom, který už brzy
dostane. Postávající aposedávající obyvatelé
Chanova také svými pohledy dávají najevo,
že přichází autorita, kterou je nutné respek-
tovat. Přitom Ivetino postavení nevyplývá
ani zúředního rozhodnutí, ani zboží vůle.
Chanovští vesvé většině prostě pochopili, že
když jim nepomůže ona, už nikdo…
Je to generační problém
„Snad se cosi mění ina úrovni komunální
politiky,“ říká Iveta Millerová. „Ale iona je
závislá navládě. Apopravdě řečeno, najde-
te vprogramu nějaké politické strany jasnou
představu, jak život menšin asociálně vylou-
čených skupin změnit? Vzájmu společnosti?
Vím, že musíme začít tvrdým pojmenováním
současného stavu. Jde ogenerační problém.
Mladí, kteří nedokončí školu, nenastoupí
dožádné práce, nenaučí se základní návyky,
těm připadá život nadávkách normální.
Chce to opravdu někdo zastavit?
Znám pár místních politiků, kteří si tuto
souvislost uvědomují, ale jejich strany?
Co vidíte denně vtelevizi, očem se ve-
dou spory? Sociálně vyloučení tématem
nejsou. Máme program integrace romských
studentů. Školy si mohou požádat odotaci
napedagogického asistenta. Ata se najed-
nou smrskne natřetinu. Školy by ichtěly,
ale vPraze někdo ušetřil pár milionů. Kolik
to bude stát zapár let nadávkách?“
Iveta mluví osouvislosti, která je vidět
vcelé zemi. Dnešní škrty přijdou zítra pěkně
draho. Až budete číst tyto řádky, bude rom-
ská koordinátorka slavit – první tři dívky
zChanova začínají studovat nastřední ško-
le. Ktomu budou potřebovat nejen píli, ale
ijiné prostředí. Dokonce by bylo dobré, aby
se doChanova, doatmosféry neúspěchu,
moc nevracely. Potřebovaly by internát, jiné
ovzduší kolem sebe, opravdovou integraci
dofungující společnosti. Kdo tuto nesporně
návratnou investici uhradí?
Astejné je to srekvalifikacemi. Když už
úspěšně proběhnou aúřad práce je zaplatí,
pracovní místa nejsou. Iveta si myslí, že by
přece jenom cosi šlo: „Potřebujeme pro začá-
tek pár romských firem. Ty si poradí spra-
covní morálkou ise spravedlivými výplatami.
Nikdo jiný. Ovšem potřebujeme pro tyto
firmy zakázky, třeba pro začátek itrochu zvý-
hodněné. Nepůjde přece vprvní řadě ozisk,
spíš ovytržení lidí zkoloběhu beznaděje
aspoléhání nadruhé. Umí to někdo zařídit?
Umí si někdo představit, že jen tady, napár
stech čtverečních metrech, to nezlomíme?“
Iveta Millerová už dokázala mnoho.
Chanov se její zásluhou kousíček pokousíč-
ku mění. Ale ikdyby uměla zázraky, systém
necitlivý kpotřebám amožnostem jednotliv-
ce se nehne.
ŘEDITELKA HANA AJMOVÁ s nevidomou
Andrejkou, která se nejen úžasně zlepšila
v učení, ale ve škole Zdeňka Matějčka
konečně našla i opravdové kamarády.
IVETA MILLEROVÁ je živým důkazem proti povrchnímu odsuzování romské menšiny. Proto
může říci nahlas: Společnost si s některými problémy nedává včas dost práce. A důsledky?