Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 17

můžeš / číslo 9 - 2011

Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

nazákladě výsledků veřejné soutěže. Cena

jízdného je jednotná vtom smyslu, že nezá-

leží, jak dlouho trvá jedna jízda nebo kolik

zastávek jste projeli. Jakmile nastoupíte,

zaplatíte vhotovosti nebo speciální kar-

tou MHD určitou částku bez ohledu nato,

zda vystupujete nadalší zastávce nebo až

nakonečné. Pokud si koupíte jízdenku uři-

diče, zaplatíte 1,10 eura. Pokud však máte

speciální kartu, zaplatíte pouze 56 euro-

centů amáte možnost jednoho bezplatného

přestupu během 45 minut.

Slevnějším jízdným mohou počítat

senioři, zdravotně postižení asociálně slabí

občané. Skupina zdravotně postižených

má stanovené jízdné na29 eurocentů. Pro

přiznání slevy je třeba předložit dopravní-

mu podniku pasovou fotografii apříslušné

dokumenty. Vmém případě to bylo lékařské

potvrzení. Takto získaná karta neslouží ne-

jen kplacení jízdného, ale lze ji využít ijako

průkaz doknihovny či jakéhokoli veřejného

zařízení, které provozuje město.

Odroku 2007 intenzivně využívám

městskou dopravu vPamploně aběhem této

doby se celá řada věcí zlepšila. Například

ještě před dvěma lety: pokud autobusu

nefungovala plošina, nezbývalo než čekat

nadalší, který ovšem nemusel být uzpůso-

ben pro přepravu vozíčkářů, abylo proto

nezbytné čekat, až dorazil nějaký vůz spro-

vozuschopnou plošinou.

Pomáhají taxíky

Ipřes tento dílčí úspěch stále přibývalo

případů, kdy plošina nefungovala, aproto

jsem se začala ocelou problematiku zajímat

detailněji. Pocelé řadě telefonátů, e-mailů

akonečně poosobním setkání spředstaviteli

města aprovozovatelem MHD jsem dostala

odpověď. Systém automatických výsuvných

plošin je kvůli svému umístění napodvozku

autobusu velmi náchylný kporuchám, stává

se nespolehlivým anikdo nemůže zaručit

jeho funkčnost během provozu. Nazákladě

těchto informací jsem vznesla návrh, aby

již při první nefunkčnosti byl přivolán vůz

taxislužby. Kmému překvapení tento návrh

přijali jak zastupitelé města, tak zejména

provozovatel pamplonské MHD.

Vpraxi se však vždycky najde nějaký

řidič, který váhá spřivoláním taxíku asnaží

se přimět vozíčkáře, aby se pokusil dostat

se doautobusu nebo aby počkal nadalší

vůz. Důvod je jasný – ušetřit firmě nákla-

dy zapřivolaný taxík. Ipřesto musím říci

zvlastní zkušenosti, že toto opatření vPam-

ploně výrazně zlepšilo možnosti přepravy

vozíčkářů. Vpřípadě jakéhokoli problému je

občanům kdispozici telefonní linka, kde lze

okamžitě uplatnit stížnost.

VEŠPANĚLSKÝCH MĚSTECH

jsou autobusy veřejné dopravy označeny

logem vozíčkáře, mají vyhrazena dvě místa

pro jejich přepravu. Asamozřejmě každý

má ivýsuvnou plošinu.

Bazilika sv. Petra je

sice uvnitř perfektně

přizpůsobena, avšak

před vchodem pro

invalidy – hned

pod velkým logem

vozíčkáře – byly tři

schody. Sice nízké

adlouhé, ale schody.

Totéž však nelze říci obazilice sv. Petra.

Ta je sice uvnitř perfektně přizpůsobena,

avšak před vchodem pro invalidy – hned

pod velkým logem vozíčkáře – byly tři

schody. Sice nízké adlouhé, ale schody.

Zde jsme museli ocenit vytříbený smysl pro

ironii…

Pocelodenní prohlídce nás čekala cesta

zpět dohotelu aopět přišla nařadu cesta

autobusem – anásledoval stejný proces

nástupu avýstupu. Jedinou změnou bylo, že

řidič nakonečné stanici, kde jsme vystupo-

vali, zaparkoval vůz dobré dva metry odná-

stupiště aautobus opustil. Vtom okamžiku

jsem ztratila poslední iluzi oŘímu jako

evropské metropoli 21. století.

Ve Španělsku

jsou v autobusech plošiny

Vešpanělských městech jsou autobusy

veřejné dopravy označeny logem vozíčkáře

akaždý vůz má vyhrazena dvě místa pro

jejich přepravu. Asamozřejmě každý auto-

bus má výsuvnou plošinu, která umožňuje

přístup dodopravního prostředku. Zde

však spočívá kámen úrazu. Tyto plošiny

vzhledem kvelké míře závadnosti me-

chanického systému určují, zda cestující

navozíku bude moci nastoupit anásledně

autobus iopustit.

Také vPamploně, kde žiji, musím čelit

podobným problémům. Žije zde téměř

200000 obyvatel, avšak dospádové

oblasti městské hromadné dopravy patří

ještě dalších 17 obcí scelkovým počtem

70 tisíc obyvatel. Dopravní síť je protkána

23 linkami, znichž 20 nejvytíženějších je

zcela přizpůsobeno přepravě osob nainva-

lidním vozíku. Každý den zde operuje 80

nízkopodlažních autobusů svýsuvnou ploši-

nou. Městskou dopravu zajišťuje soukromá

firma (aktuálně je to TCC Moventis), jíž

město přiděluje desetiletou provozní licenci