Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 24



můžeš / číslo 9 - 2011

CHRÁNĚNÉ DÍLNY

NEJSOU TO JEN FABRIKY PRO POSTIŽENÉ

Nošení dříví do lesa je konstatování, že chráněné dílny

jsou podniky, které zaměstnávají zdravotně postižené.

Dávají jim práci, umožňují být soběstačnějšími.

Ale nejen to. Dávají jim také množnost seberealizace,

osobního rozvoje. V posledních letech v České republice

vznikla celá řada chráněných dílen a mnohé třeba

několikanásobně zvýšily kapacitu. Mezi takové patří

i 1. chráněná dílna, s. r. o, podnikatele Tomáše Horáčka

v Ústí nad Labem.

Text afoto: NAĎA KOCÁBKOVÁ

P

sal se rok 2008, když nový majitel

zdejší chráněnou dílnu převzal

ispersonálem. Tehdy její provoz

pokulhával, ato doslova naobě

nohy. Pracovala tu jen šestice

šiček, které svým výkonem stěží

mohly soupeřit skonkurencí. „Už

během následujícího roku se ale dílna vzpa-

matovala avyprodukovala zboží za

4,5 milionu korun. „Jsme rádi, že je to rok

odroku lepší,“ svěřuje se provozní ředitelka

Nina Bilková. „Postupně jsme zaměstnali de-

vatenáct lidí adnes jich unás pracují téměř

čtyři desítky. Devadesát procent znich má

nějaký zdravotní handicap.“ Drtivá větši-

na jsou ženy, které sem míří každé ráno

našestou. Nejen zÚstí nad Labem, jsou také

přespolní − zDěčína, Teplic, Krupky, Bíliny

nebo Ohníče. Znamená to několikrát pře-

stupovat zmístní dopravy navlak, pak ještě

naautobus, anavíc kus dojít pěšky.

Co nesmí být limitem

„Vycházíme lidem vstříc apamatujeme

nato, že si vprůběhu směny potřebují

napár minut odpočinout, ulevit, protáhnout

se nebo projít,“ říká Nina Bilková atvrdí, že

změněná pracovní schopnost však nemůže

být limitem, který by bránil profesionali-

tě avysokým nárokům nakvalitu práce.

Pracovní azdravotní oděvy, avšak iložní

prádlo, které zústecké 1. chráněné dílny,

s. r. o., odcházejí donemocnic, nejrůzněj-

ších ústavů či domovů důchodců vcelé

čas, věnuje se šití také doma. Vesvé malé

dcerce už prý má vydatnou pomocnici.

Vdílně je zaměstnaná necelý rok, ale doko-

lektivu zapadla rychle. Podle mistrové Ireny

Lüftnerové je to člověk, který má dar snadno

se přizpůsobit potřebám. Podobně jako své-

mu zdravotnímu postižení. Zdeňka se nebojí

mluvit otevřeně, třebaže některé otázky byly

osobní. Vzpomíná, jak ještě neodrostla dět-

ským hrám, když ji sotva čtyřletou přejelo

auto. Při nehodě přišla opravou nohu, která

jí končí nad kolenem. Tvrdí, že sprotézou

dávno srostla. „Já už to fakt neberu tragicky

aani necítím žádný velký společenský han-

dicap,“ říká ausmívá se při tom. Svůj životní

optimismus podporuje tím, že indispozici

před ostatními neschovává.

Chci být mezi lidmi

Podobně je natom Otilia Benešová. Vyučená

švadlena přišla nasever Čech až zNámes-

tova. Její zdejší roční úspěšné obchodní

zastupování slovenské obuvnické firmy pře-

rušila vážná autonehoda, sjejímiž následky

se potýká dodnes. „Zaplať Bůh, že už můžu

být mezi lidmi. Byla jsem dlouho doma vin-

České republice, musí být nejen kvalitní

afunkční, ale také elegantní amít „fasádu“

moderní doby. Těm nevzhledným anefo-

remným jednobarevným uniformám už tady

naštěstí odzvonilo. Tomáš Horáček ví, co

obnáší udržet si zákazníka ajak snadno se

dá oněj přijít. Tvrdí, že konkurence vtextil-

ním oboru je obrovská. Téměř každý týden

se proto vydává nacesty ajeho automobil

polyká stovky kilometrů dálnic avozovek

nejrůznějších kvalit, aby zajistil svým lidem

práci, aby mohl dosavadní rejstřík výrobků

pracovních oděvů rozšířit onové odběratele.

Netají se tím, že knim patří také zákazníci

vNěmecku, Belgii avRakousku.

Šicí dílnu naStřekově by ten, kdo nezná

město, těžko hledal. Označuje ji jen nená-

padná tabulka vjednom zedvorů nedale-

kého labského nábřeží. Ani když vystoupáte

dopatra, tomu, že tady se oblékají zdravotní

sestry, lékaři, personál operačních sálů,

sanitářky či sociální pracovníci apečovatelé,

mnoho nenasvědčuje. Vrozlehlé zářivkami

osvětlené dílně stunami bílé metráže bavlny

přelétne sem atam nad hlavami žen nějaká

ta věta. Šičky akrejčové tu spořádaně sedí

zasebou, některé ivedle sebe.

Hlavy mají lehce skloněné nad poloto-

vary budoucích halen, kalhot nebo plášťů,

oči zapíchnuté domašiny. Ta odpovídá

nanaučené povely asešlap pedálu. Jehla se

zapichuje dolátky rychlostí střely zkulome-

tu. „ Chce to jen cvik aurčitý grif. Nejdřív

musíte našlápnout patou apak přidávat

nasíle adůrazu. Podobně jako je to při

řízení auta,“ komentuje dovednost Zdeňka

Janoušková. Pětatřicetiletá šička patří mezi

nejšikovnější. Voboru se vyučila, amá-li