Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 23

můžeš / číslo 9 - 2011

Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

PŘÍKLAD PRO OSTATNÍ

Text afoto: ANNA BURDOVÁ

V

etřetím ročníku střední zdra-

votnické školy pro sluchově

postižené začala poslední hodina

− občanská výchova. Studenti

sedí vpůlkruhu vesvých lavicích

asledují kmitající ruce překla-

datele Petra Pánka. Právě jim

doznakové řeči tlumočí úkol, který jim

vyučující Eva Zichová zadala. Sklánějí se

nad papírem arozepisují se osvých právech

asvobodách.

„Ještě studenti píší?“ ptá se Eva Zichová

poněkolika minutách tlumočníka. Ztoho je

zřejmé, že Petr Pánek vtéto hodině vůbec

nemá podružnou roli. Nezprostředkovává

jen komunikaci mezi učitelkou ažáky, ale

pro vyučující je očima iušima zároveň. Za-

tímco studenti ji mohou alespoň vidět, ona

je nevidí ani neslyší. Petr jí pomáhá utvořit

si obraz odění vetřídě.

Z hlasu vycítí, jaký člověk je

Jaké to ale pro Evu je, když se studenty

může komunikovat jen zprostředkovaně

anemůže si podle hlasu amluveného

projevu udělat obrázek oosobnosti každého

znich? „Podle hlasu vycítím, jaký člověk je.

Tohle mi uneslyšících studentů opravdu

chybí,“ připouští. Zároveň ale vyvrací do-

mněnku, že by pro ni byli jen abstraktními

bytostmi. „Studenti vydávají různé zvuky

aslyším jejich pohyby. Každý znich je tak

pro mě něčím charakteristický.“

Ani pro studenty však není vždy jedno-

duché vyrovnat se spřekážkami, které mezi

ně anevidomou kantorku rozdílná postižení

staví. Není-li nablízku někdo, kdo by jim

pomohl se dorozumět, je vzájemná komu-

nikace nemožná. „Když třeba ráno paní

profesorku potkám při příchodu doškoly,

tak nevím, jak ji pozdravit,“ říká studentka

Alena. „Kdybych jí poklepala narameno,

Nevidomá kantorka a neslyšící studenti.

Že to nejde dohromady? Eva Zichová a její studenti

ze Střední zdravotnické školy v Praze-Radlicích

jsou i přes bariéru vytvořenou rozdílným postižením

fungující tým. Pomáhá jim v tom tlumočník.

jen bych ji popletla, protože nemůžu mluvit

aona by stejně nevěděla, okoho jde. Tak ji

pozdravím alespoň vduchu.“

Eva Zichová nastřední zdravotnické

škole pro neslyšící učí už odroku 2002,

kdy se škola popovodních přestěhovala

zBerouna doPrahy. „Tehdy zamnou přišel

náš pan ředitel (pozn.: Ivan Antov, ředitel

středních škol pro zrakově postižené

vPraze-Nových Butovicích) aptal se mě,

jestli bych byla ochotná odučit několik

hodin naškole pro neslyšící,“ vzpomíná

Eva. „Moje první reakce byla, jestli její paní

ředitelka ví, že nevidím.“ Přes počáteční

nejistotu se přenesla až poté, co se sezná-

mila sprůběhem výuky vesvém budoucím

působišti azjistila, že bude mít vhodině

tlumočníka.

Čeština je cizí jazyk

Svou práci vzala velmi vážně apořád se

snaží pro své žáky dělat maximum. Otom

ostatně svědčí pečlivost, sjakou se nahodi-

ny připravuje. Vesvých přípravách se snaží

zohlednit fakt, že pro neslyšící je čeština cizí

jazyk aněkteré cizojazyčné pojmy jsou pro

ně bez vysvětlení nepochopitelné.

Zjejích příprav už dokonce vznikla učeb-

nice. Dějepis pro první ročník je naCD, ato

jak vtextové podobě, tak veznakové řeči.

Ipřesto má Eva Zichová pocit nedodělané

práce. Dosud vydaná učebnice obsáhne jen

část látky pro daný ročník anapublikace

pro ostatní ročníky už nejsou finance.

Ipřes to, že mezi jejím světem asvětem

neslyšících leží neproniknutelná hranice,

dokáže se naladit nastejnou vlnu sežáky

anavázat alespoň vnitřní kontakt. Snad

právě proto Evu Zichovou práce veškole pro

neslyšící skutečně naplňuje. Mezi studen-

ty akolegy se podle svých slov cítí dobře.

„Jsem tu spokojená. Je to jiný svět, jiné

problémy… Ukazuje mi to svět neslyšících,

okterém jsem dřív měla úplně zkreslené

představy.“

Kdo je

PhDr.Eva Zichová 

Ozrak přišla ponemoci ve20 letech.

Vystudovala český jazyk adějepis

naFF UK vPraze. Již 26 let učí

naGymnáziu pro zrakově postižené

vPraze-Nových Butovicích. Nastřední

zdravotnické škole pro sluchově

postižené pracuje odroku 2002. Vyučuje

zde dějepis aobčanskou výchovu.

info

NEVIDOMÁ KANTORKA

UČÍ NESLYŠÍCÍ