Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 34



můžeš / číslo 9 - 2011

NA CESTÁCH

Text: RADEK MUSÍLEK

Foto: JAN SPILKA

V

šechno začalo před dvěma lety

uředitele pražské Jedle Jana

Pičmana. Potkal své kamarády

ze skautského oddílu ati mu

řekli, že pravidelně jezdí plachtit

namoře. Pořád je to bavilo, ale

hledali nový náboj svých cest.

Tak se zrodil nápad vzít napalubu vozíčká-

ře. To byla výzva pro všechny zúčastněné.

První plavba vroce 2009 byla vlastně

objevná. Námořníci sice ponávratu nehlásili

nalezení nové země, ale objevili, že ani

tělesný handicap nemusí být překážkou

týdenního pobytu sjachtou namoři. Ovšem

pochopitelně se vším respektem kživlu,

který umí život dávat ibrát.

Vozíky v kajutě

Letos naloď jménem Munja nastoupilo deset

lidí. Jen pro zajímavost, plavidlo měřilo 49

stop, což představuje 15 metrů. Celkem pět

kajut pojalo nejen posádku, ale ivšechny vo-

zíky. Ty byly ovšem prakticky pořád složené

auskladněné, protože nalodi jejich použití

nepřipadalo vúvahu anasouši se moc času

netrávilo. Majitelé tak sice se svými vozíky

teoreticky najedné lodi byli, avšak zfaktické-

ho hlediska šlo oakci, které by spíš odpovídal

název Bez vozíku najachtě.

Velení měl vruce kapitán Martin Němec.

Role kuchaře se ujal Václav Mašek, jinak

také držitel licence pro řízení plachetnic.

Právě tito pánové jsou kamarády Jana Pič-

mana. Ani on napalubě nechyběl. Pracující

část posádky lodi ještě doplnil Jan Spilka,

vychovatel zJedle. Iten má oprávnění řídit

lodě. Navíc díky svým řeckým kořenům

zmaminčiny strany měl ze všech účastníků

moře asi nejvíc vkrvi.

Na moři je vše drsnější

Šestici mladých lidí spostižením tvořili

současní nebo bývalí žáci astudenti zJedle.

Samí kluci amuži, takže pánská jízda.

Čistokrevní vozíčkáři znich byli pouze tři,

ostatní dokázali více či méně chodit, ikdyž

surčitými obtížemi. Záměrně jsem oddě-

lil tuto část posádky jako tu nepracující,

protože pánové spostižením byli především

nadovolené. Někteří znich osebe nechali

chodící spolucestující pečovat stakovou

chutí, že to vyvolávalo údiv iujejich druhů.

Holt moře atrochu extrémnější prostředí

odhalí ledacos ze zákoutí naší osobnosti.

S VOZÍKEM NA JACHTU

Na letní dovolenou k moři vyráží kdekdo.

Plavbu na lodi absolvuje už o poznání méně turistů.

Ovšem parta mladých lidí s tělesným postižením

plavící se na jachtě, to už je skutečná rarita.

Kdo je překvapen, bude ještě víc.

Tato výprava z Jedličkova ústavu a škol

se letos uskutečnila potřetí. V chorvatských vodách

urazila přes tři sta padesát námořních mil,

tedy asi šest set šedesát kilometrů.

ANI STÍSNĚNÉ PODMÍNKY na palubě nebránily posádce užívat si pohodičku. Klidné

moře, houpání na vlnách, slunce a vítr ve vlasech, prostě relaxace.