Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 13

Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

můžeš / číslo 9 - 2011

SOCIÁLNÍ SYSTÉM

Text: ZDENĚK JIRKŮ

Foto: JAN ŠILPOCH

Kdy nejvíce myslíte napeníze?

Stále. Stále bojujeme snízkými příjmy,

protože náklady už stlačit nemůžeme. Jeden

den našeho klienta stojí zhruba 300 korun –

zhruba polovina je strava, polovina ubyto-

vání. Jestli tohle někdo pokládá zaplýtvání,

tak nežije vtéto zemi. Vloňském roce jsme

žádali odotaci pět apůl milionu adostali

jsme 3700000. Svypětím všech sil jsme

vyšli. Letos jsme žádali stejnou částku ado-

stali milion apůl! Máme chráněné bydlení

asociálně-terapeutickou dílnu. Všechno

odpovídá nejpřísnějším požadavkům napra-

covníky vsociálních službách, hygieniků,

prostě všech.

Máme už inějakou tradici. Ale Středočes-

ký kraj se rozhodl, že bude podporovat jen

své příspěvkové organizace, tradiční ústavy,

anás prostě nechá vykrvácet. Nazákladě

celostátního průzkumu, kdy se zjistilo, že

právě vnašem aJihočeském kraji došlo

knejvětšímu znevýhodnění neziskovek,

rozhodl ministr Drábek, že vedruhém kole

rozdělování přidělí finance přímo minis-

terstvo. Od července nemáme navýplaty.

Adalší – zevropských fondů jsme otevřeli

další objekt chráněného bydlení. Musíme ho

provozovat minimálně pět let, jinak bychom

museli peníze vracet. Ale my teď nemáme

najeho provoz prostředky!

Očem tedy vlastně mluvíme?

Osociální politice vůbec, nebo jen

otrucu jednoho hejtmana?

Mluvíme bohužel oobojím. Najedné straně

nás společnost doceňuje achápe, že menší

komunity sbezprostředními vztahy, kde

můžete vyhovět individuálním potřebám

klientů, jsou výborné, nadruhé straně je

politika. Vtéto chvíli krajský hejtman Rath

ajeho aparát. Ati hlásají celkem otevřeně

návrat ktradičním ústavům. Minimálně

proto, že prý jsou lacinější. Vtéto zemi

žije načtvrt milionu mentálně postižených

občanů.

Oni sami ani nikdo jiný nemůže jejich po-

stižení změnit. Příroda nebo osud, jak chcete,

už rozhodly. Aněkdo přemýšlí, jak nanich

ušetřit. Jako kdybychom tu žili apracovali

vluxusu, jako kdybychom pořádali hody

svybranými lahůdkami apokoje zařizovali

zastatisíce. Najednou si připadáme jako vy-

vrhelové, jimž je třeba pěkně zatopit. Přitom

nás pravidelně navštěvuje pověřená sociální

pracovnice, máme kvalifikované audity, ale

prostě se nějak nehodíme dosvěta, vekte-

rém jsou potřeba peníze napopulární atzv.

přitažlivé akce. Snámi pochopitelně politický

kapitál nikdo neznásobí. Starat se omentálně

postižené? Komu to zvýší preference? Tak se

bohužel přemýšlí…

Marie Šmídová:

MÁME SE

UTÁBOŘIT

NA CHODNÍKU?

Občanské sdružení Portus je známé především

svou Akcí Cihla. Tisíce lidí si už koupily symbolický

kus zdiva, aby pomohli mentálně postiženým.

Ti díky Cihle našli chráněné bydlení a někteří

i zajímavou práci v rekonstruovaném areálu Fara

na Slapech. A našli tu i skvělé lidi. Jednou z nich

je vedoucí zdejších sociálních služeb Marie Šmídová.

Osm let je na vozíku a místo volání o pomoc pomáhá

těm, kteří ani volat nemohou.

�