Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 9

9

To se týká i jiných drahých postupů či

přípravků, na které jsou velké, někdy

stoprocentní doplatky.

Umějí se právě senioři smířit

sobjektivními potížemi svého

věku, sdůsledky stárnutí orga-

nismu?

Jak jsem řekl, umějí se smířit s ob-

tížemi stáří (ostatně ono „není pro

sraby“), ale ničí je despekt ke stáří,

diskriminace kvůli věku či nezájem

o geriatricky atypické obtíže a po-

třeby. To, že žijeme ve společnosti,

kde jaksi zvítězil pocit, že člověk má

téměř ze zákona právo nemít obtí-

že, se týká spíše mladších lidí. Mladí

lidé dokáží přijít s nevolností, bolestí

v krku, kašlem, teplotou, průjmem,

se kterými se před chvílí probudili,

a tak vyrazili rovnou do ordinace.

Dříve by si vzali acylpyrin, nasadili

dietu a zůstali den doma k vypocení.

Jde o zvláštní nezdrženlivost, neu-

rotickou neschopnost převzít zodpo-

vědnost za vlastní posouzení či o po-

cit, že lze zůstat zdravý on-line. Když

lze ve vteřině získat letenku kolem

světa, proč ne vyléčení ze škrábání

v krku? Tuto změnu představ pod-

porují moderní informační technolo-

gie. Mnoho lidí ani nechce navštívit

lékaře – stačí jim call centrum. Chtějí

se někam dovolat, dostat od „kohosi“

instrukci a nejlépe zásilkou zázrač-

nou tabletu, aby hned bylo po nemo-

ci. S tím ostatně souvisí záplava „od-

borných“ porad na internetu, i když

ani nevíte, kdo vlastně radí, protože

pseudonym s profesorským titu-

lem si beztrestně může zvolit každý.

Kombinace dostupnosti s iluzí prá-

va na život bez obtíží a na okamži-

tá uzdravení znovu a znovu vytváří

naprosto falešný pocit, že zdraví je

vždy a všude okamžitě po ruce.

Jak stím souvisejí vlny „zaruče-

ně“ spolehlivých návodů na život

bez obtíží? Jezte bramborové

slupky, nejezte pšenici, mléko,

zdravá je jen syrová strava, nej-

lepší jsou smažení červi…

Všeobecně žijeme dobu s oslabe-

ním autorit, včetně lékařů, bohužel

i soudnosti, zodpovědnosti a tím

i schopnosti bezpečně posuzovat

sdělení – od hoax po módní zázračná

léčení či zaručené prevence. Lékaři

si to zčásti zavinili sami nadřazením

výkonů a standardů komplexnímu

stavu člověka, „profesní nadutos-

tí“, chabou komunikací, despektem

k chronickým, razantně neléčitel-

ným obtížím a také nekritickým ob-

hajováním medicínských standar-

dů, které se již přežily. Současně ve

společnosti vítězí nebezpečná před-

stava, že díky nekonečným zdrojům

informací mohou všichni rozumět

všemu. Ovšem nedůvěra v lékaře

může být smrtící, když u vážné cho-

roby dáte na „zaručený“ recept laika.

Jinak různé módní vlny, pokud

nepřesahují rozumnou míru, nejsou

nebezpečné, mohou ale své propa-

gátory spíše zpochybnit než proslavit.

Ostatně recepty na šťastný život a za-

ručenou prevenci časem mizí a jejich

zastánci se k nim pak ani nehlásí.

Ale ina tyto nejrůznější návody

ke šťastnému životu bychom

se lékaře potřebovali zeptat.

Jenom že se obáváme výsměchu…

U lékaře bychom se nikdy neměli

bát výsměchu. Máme právo se zeptat

na jakoukoli souvislost svého zdra-

ví. A on by měl mít zájem i čas nás

vyslechnout, zeptat se na souvislosti,

vysvětlit problém, vzájemnou komu-

nikací nalézt porozumění i co nejlepší

a nejšetrnější postup. Odcházet z or-

dinace bez uklidnění, zato s pocitem,

že jsme obtěžovali, zdržovali, překá-

želi, to je nejhorší možná situace.

Ovšem sám říkáte, že takový

rozhovor oširším životě člověka

lékaři nikdo nezaplatí.

Rozhovor je často ekonomicky nej-

efektivnější lékařský zákrok – a to

nejen v psychoterapii či v psychiatrii.

Vždy se říkalo, že anamnéza (tedy

rozhovor s pacientem) je základ

diagnózy i že rozhovor je základní

nástroj uklidnění pacienta. Nalézt

příčiny obtíží např. v nezdravém

stravování, životosprávě, vztahových

problémech, ve špatné ochraně při

práci atd. je navíc neobyčejně levné.

Nepotřebujete zkrátka přístroje za

desítky milionů.

Potíž je v tom, že zatímco operač-

ní zákrok s pomocí robota vám dnes

pojišťovna uhradí, dobrý rozhovor

s pacientem v ordinaci nebo i v ne-

mocnici nelze nijak vykázat – určitě

ne v délce, jakou byste potřeboval

– domněle jsou to jen kecy v kleci

a neuhlídatelně zneužitelné výkony.

Vykazovací zneužitelnost je možná,

pak by ovšem paušál i kapitace ne-

měly být podfinancované tak, že se

hovorem nesmí lékař zdržovat, aby

své zařízení nezničil či aby nebyl

svými šéfy jako nedostatečně pro-

duktivní vyhozen.

Podcenění významu slova i dalších

elementárních nízkonákladových

postupů, za něž žádná zájmová sku-

pina nelobbuje tak jako za nákladné

produkty, patří k příčinám toho, že se

kolo spotřeby zdravotnických služeb

točí stále rychleji a zdaleka ne vždy

efektivně. Měli bychom rozlišovat ná-

pravu závažné materiální zaostalosti

našeho zdravotnictví po roce 1989,

kdy finance do dovybavení a nových

technologií dramaticky zlepšily tvrdá

data o zdravotním stavu obyvatel-

stva (např. rychlý růst naděje dožití),

a současný důraz na hi-tech super-

vybavení spojený s podfinancováním

základních, investičně nezajímavých

zdravotnických výkonů a služeb, do-

konce s demedicinalizací některých

z nich a s jejich přesunem mezi služ-

by sociální. To by v nedaleké budouc-

nosti mohlo naopak vést ke zhoršení

parametrů veřejného zdraví.



Kdo je MUDr. Zdeněk Kalvach, CSc.

Internista a geriatr, který se dlouhodobě věnuje komplexnímu

pohledu na příčiny a léčení nemocí. Dlouhá léta působil na III.

interní klinice VFN a . lékařské fakultě UK. Velkou část svých

aktivit věnuje osvětě mezi seniory a jejich rodinami.

Je autorem mnoha klíčových odborných prací.

Jako by se jako měřítko ztrácel

člověk – dominují diagnózy, výkony,

odlidštěné standardy. Původní

zodpovědnost za člověka nahrazuje

odpovědnost za výkon či dodržení

byrokratického standardu.