Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 22

ŽIVOT / CESTOVÁNÍ – TOKIO

na chodníky jsou bezbariérové, vstu-

py do budov přizpůsobené pro lidi

s postižením.

Překvapuje mě vysoká čistota ulic

a obecně asi všeho – v Evropě máme

ještě pořád co dohánět. Každý druhý

tu nosí roušku, před každým jídlem

dostanete teplý ručníček na oplách-

nutí rukou. I ty nejzastrčenější toale-

ty mají automatickou spršku a bidet

s milionem nastavení. Čistota hraje

v životě Japonců významnou úlohu

a je nutno dodat, že si na to člověk ze

západu velmi rychle zvykne. Každé

setkání mezi lidmi začíná frází ko-

ničiva (dobrý den) a končí arigato

gozaimas (děkuji mnohokrát). Je to

to jediné, co jsem si z jazyka za celý

pobyt zapamatoval, nutno však do-

dat, že je to to nejdůležitější.

OBNOVENÉ PAMÁTKY

Navštěvujeme moderní čtvrť Šibuja.

Jejím srdcem je rušná křižovatka,

u níž se nachází socha psa Hači-

kó. Slavný čtyřnohý přítel profeso-

ra Uena i po jeho smrti stále chodil

čekat k vlaku na příjezd svého pána

a zemřel až po dalších deseti letech.

Je zde plno mladých Japonců

a turistů, kteří se chtějí hlavně ba-

vit. Vybírám jednu místní hráčskou

arénu (oficiálně je hazard zakázaný),

ocelové kuličky lítají automaty, lidé

namačkaní vedle sebe hypnotizují

malé potvory na obrazovce. Hra-

je hlasitá muzika a všudypřítomný

hluk a kouř mi nepřipadá jako útul-

né místo, kde trávit odpoledne. Ná-

vod hry je jak rozházená rýže, a tak

ani po čtvrthodině mi hraní pačinko

(obdoba pinballu) není jasné. Vzdá-

vám to. Hraje zde ale každý, staří

i mladí, ve vlaku i na ulici a jedno-

duše zjišťuji, že hry patří neodděli-

telně ke kultuře Japonců.

Procházíme se okolo Císařského

paláce, který je pro návštěvníky uza-

vřen. Palác je v samém centru měs-

ta. Zajímavostí je, že pod ním nevede

žádná podzemní dráha. Vysvětlení

je jednoduché – bezpečnostní rizi-

ko. Nejznámější buddhistický chrám

v Tokiu je Sensódži ve čtvrti Asa-

kusa. Stavba v sobě skrývá zlatou

sošku bohyně slitování Kannon, kte-

rou v 6. století n. l. vylovili z neda-

leké řeky Sumida-gawa dva rybáři.

Původní chrám z poloviny 7. století

byl zničen za druhé světové války,

obnoven byl v roce 1950.

Dostáváme doporučení zajet na

hrad Odawara, jedná se ale o kopii.

Originálních původních staveb je

v celé zemi asi 12 a ty nejsou v na-

šem dosahu. Vyrážíme šinkansenem

přesně na čas směr Jokohama, vlak

Nakládaný zázvor gari slouží

k neutralizaci chutí mezi

jednotlivými chody sushi.

U hledání toalet

nenechají v téhle

zemi člověka ani

příliš přemýšlet.