Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 8

REFLEKTOR / PROBLÉMY ČESKÉHO ZDRAVOTNICTVÍ

pyto“, které vstoupilo či bylo vneseno.

A když tím není problém vyřešen, na-

stoupí jiné zařízení…

My, pacienti, převážně chceme

nejmodernější technologie léčby,

nejnovější léky anejspeciali-

zovanější lékaře – ana druhou

stranu jsme stále podezřívavější

vůči medicíně, hledáme zázračné

recepty na internetu, utrácíme

peníze za prokazatelné nesmysly.

Co se to děje?

Tak především krize kritického myš-

lení, touha po zázracích všemocně

zázračné a všegarantující doby. A po-

tom praxe: přijde člověk, řekněme,

že ho dlouhodobě bolí břicho. Větši-

nou stačí udělat si trochu času, zeptat

se na docela obyčejné souvislosti,

prohmatat, proklepat, doplnit běžná

vyšetření. Místo toho je pacient buď

oslyšen, nebo protažen vysokoná-

kladovými vyšetřeními, absolvuje

tomograf, magnetickou rezonanci,

několik endoskopií, je zneklidněn

nevysvětlenými hraničními nálezy,

aby se nakonec dozvěděl, že „bolesti

nepramení z břicha“. Může jít třeba

o obtíže „od zad“, po letech sedavého

zaměstnání to tak bývá. Chtělo by to

trochu poučeného (fyzioterapie) cvi-

čení a může být lépe. Jenomže to spe-

cialistu na choroby zažívacího traktu

nezajímá. Takže pacient bloudí systé-

mem („kafkovským zámkem“), ztrácí

důvěru, rodina mu k Vánocům koupí

zázračný přípravek z koňského sena

nebo jakýsi magnetický generátor a…

záda bolí dál.

Léta působíte jako geriatr. Jsou

právě senioři náchylnější ktako-

vému bloudění systémem? Nebo

je jejich životní zkušenost vede

kracionálnějšímu zvážení sku-

tečných potřeb?

To je velmi individuální. Problémem

je, že geriatrické obtíže, často s více

příčinami, nezapadají do zdravotnic-

ké struktury postavené na chorobách

(tzv. disease model) – i proto ono čas-

té „roztočení v systému“. Senioři jsou

tedy více ohroženi blouděním. Tím

spíše jsou vděční za otevřený ne-

uspěchaný pohovor, v němž cítí zájem,

snahu o pochopení a osobní řešení.

Často umějí využít zkušenost z rodiny

nebo okolí – kdy to bolí, jak to bolí, při

jaké zátěži… Zajímá je, co patří k věku,

co lze řešit běžnými preparáty a živo-

tosprávou, co z invazivních postupů by

bylo bezpečné. Pak lze navrhnout per-

sonalizovaný postup pracující s pro-

spěchem, rizikem i náklady.

Špatné je, když obdrží nesrozumi-

telnou změť vyšetření bez výstupu,

jindy laxní ujištění, že proti věku není

léku, ať se podívají do občanky, kolik

jim je let, a nediví se, že je něco bolí,

nebo draze připlácené bodnutí do ko-

lene – v lepším případě bez efektu.

Mnoho lidí ani nechce navštívit lékaře

– stačí jim call centrum. Chtějí se

někam dovolat, dostat od „kohosi“

instrukci a nejlépe zásilkou zázračnou

tabletu, aby hned bylo po nemoci.

Otázku po

skutečném smyslu

medicíny si klade

stále více lékařů.

Ale samotný

systém ji neslyší.