Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 20

ŽIVOT / PŘÍBĚH
kadeřnictví jen proto, že jí na němči-
nu nepřišla studentka.
Když se má dnes drobná a křehká
žena zamyslet nad svou budoucnos-
tí, tázavě se obrátí na maminku. A ta
jí pomůže s odpovědí: „Život dcery se
stal mým životem. Za ty roky vidím
každý milimetr zlepšení, ale také
všechna omezení, která se už úplně
nedají odstranit. Myslím, že teď by
nejradši zvládla nohy. Opustit aspoň
sem tam vozík je pro ni jako vyšplhat
na nejvyšší horu světa. První poku-
sy má za sebou, a když jsme přežily
těch osm let, já myslím, že to doká-
žeme…“
Ale je tu i postesknutí – o tragic-
ké nehodě vědělo pochopitelně celé
město, ale kdo dnes něco ví o Petře
a jejím zápasu s následky pitomé
vteřiny? Kdo se ta léta zajímal, sta-
ral, kdo se přišel třeba jen zeptat,
zda něco nepotřebují? Kdyby nemě-
ly dobrého anděla, paní Ivu, bylo by
všechno mnohem těžší. Jednání na
úřadech, boj proti pokusům zbavit
Petru svéprávnosti, nová kola vy-
šetření a konzultací v nemocnicích,
o kterých tu nezní jen pochvalná slo-
va. Zejména o (ne)citlivém přístupu
některých lékařů. Vždyť věta – a co
byste ještě chtěly, víc dělat nebude-
me – by opravdu do moderní medi-
cíny patřit neměla.
Maminka Eva je dnes největší jis-
totou své dcery. Už se umí radovat
z prvních střípků její samostatnosti,
z prvních chvil, kdy může zaskočit
na nákup, z péče, kterou má Petra
zajištěnou třeba po dobu matčiny
dovolené. Může mít vůbec rodič těž-
ce postiženého člověka dovolenou?
Musí, léta psychického tlaku a fy-
zického vyčerpání by mohla končit
neblaze pro všechny kolem.
Eva Vopálková dlouhé roky vy-
chovávala své dvě děti sama. Nikdy
si neuměla představit, že jí osud do-
spělou dceru vrhne zpátky do situa-
ce batolete. Dnes už vyhrála mnoho
kol tvrdého zápasu. Kolik jich ještě
bude? To neví, ale ví, že její Pka už
je zpátky a jednou bude moci žít i sa-
mostatně. A tak každého 14. dubna
slaví se svou dcerou „druhé“ naroze-
niny.
P. S.: Konto Bariéry přispívá P.
Vopálkové na rehabilitační pobyty.
A bude přispívat i dál.
Léta běží a skvělá
překladatelka sní
o návratu ke své
práci. Splní se
odvážný sen?
Kolik už bylo
hodin a dnů
tvrdého cvičení?
A kolik ještě bude?
Můžeš