Strana 21
ŽIVOT / CESTOVÁNÍ – TOKIO
21
Text: MARTIN KOPEČEK
Foto: AUTOR
MĚSTO BEZ BARIÉR
Přivítalo mě mrazivé počasí, nejstu-
denější zima za posledních 40 let,
hlásí pilot v letadle. Nenechávám
se ale odradit a po večerech vyráží-
me na prohlídku města. Díky devíti
milionům obyvatel (s předměstími
okolo 40 milionů) je město protká-
no snad nekonečnou sítí dopravních
cest a uzlů. Jsme ztraceni v bludišti
Vzemi vycházejícího slunce
nadzemních vlaků, metra a rychlo-
vlaků.
Tokio nemá jedno centrum, ale
několik, propojených okružní vlako-
vou linkou Jamanote. Vybíráme trasu
u metra a již u nás stojí místní prů-
vodčí a lámanou angličtinou vysta-
vuje z automatu, po vhození patřič-
ného obnosu, lístek. Každá zastávka
má určený koridor pro cestující,
všichni stojí disciplinovaně v řadě,
nikdo nikoho nepředbíhá. Já dostá-
vám vymezený obdélník s nakres-
leným vozíkem a jsem instruován
o nástupu do vlaku. Veškerá asisten-
ce je naprostou samozřejmostí, vše
doplněno pozdravem a ujištěním,
zda zvládnu sám nastoupit. Ostatně
už samotný přístup do stanic je s vý-
tahem všude, kde je potřeba. Nájezdy
Vprosinci dostávám
e-mail spozvánkou
knávštěvě výzkumného
univerzitního centra
amezinárodního
veletrhu medicíny
vTokiu. Taková nabídka
se nedá odmítnout,
atak za měsíc už sedím
skolegou vletadle
apřes Helsinky letíme
vstříc vycházejícímu
slunci. Mám před sebou
náročnou pracovní cestu,
zvládnu to svozíkem?
Jaké nástrahy abariéry
asi čekají vtomto
hypermoderním městě
na vozíčkáře?
Starobylé části
Tokia jsou dnes
spíše skanzen,
ale atmosféra je
zde stále báječná.