Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 14

REFLEKTOR / STÁRNUTÍ POPULACE

vyřeší“. Jenomže zde nejde jen o vět-

ší důchody, více sociálních služeb,

více referentů a více sestřiček v lé-

čebnách dlouhodobě nemocných.

Nemáme vůbec žádnou koncepci

dosažitelného, bezpečného a důstoj-

ného bydlení pro seniory. Nemáme

žádný návrh reformy zdravotnictví

pro tyto lidi. Nemáme ani třetinu po-

třebného počtu kvalifikovaných psy-

chologů připravených vyslechnout

a poradit starším a starým.

Nemáme žádnou představu, jak

pomoci těm, kteří často do úmo-

ru, vyčerpání a vyhoření pomáhají

svým osmdesátiletým a starším ro-

dičům, aby pak, po jejich odchodu,

zůstali také sami, vyšeptalí a bez

nabídky návratu do práce, do nor-

málního života. A tak se města, obce

a další instituce trumfují v nabíd-

ce tělocviku, zájezdů, divadelních

představení a jiných povyražení,

aby alespoň jednu bolest seniorům

trochu pofoukaly – jejich často drs-

nou samotu.

KDE SEHNAT DOBROU RADU?

Mimochodem samota je spolehli-

vou matkou beznaděje a od ní vede

jen krůček k… domyslete sami. Jana

Havlenová, také ze Sue Ryder, přidá-

vá i svou osobní zkušenost: „Teprve

když mi zemřel tatínek a zůstala

sama maminka léta odkázaná na

jeho pomoc a neustálou přítomnost,

pochopila jsem, že vůbec nejde o ná-

kupy a vaření. Maminka potřebovala

někoho z nás vedle sebe, třeba jen na

chápavé společné mlčení. A já měla

dvě docela malé děti, práci a domác-

nost. Moderní rodina prostě na tyto

situace není zařízená. Jenomže jsou

to naši rodiče – většinou si ani nepo-

stěžují, ale vy dobře vidíte, jak docela

trpí.“

A tak právě v tomto zařízení so-

ciálních služeb vznikl web Neztra-

titsevestari.cz. Je určen seniorům, je-

jich dětem, všem, kdo si více či méně

nevědí rady se stářím, které ale pře-

ce neumenšuje hodnotu člověka.

Tento portál chce promlouvat k celé

společnosti, jedinečným a efektiv-

ním způsobem shrnout podstatné

informace a nabídnout tak nástroj

plný přehledných a hlavně kvalifi-

kovaných a ověřených informací.

Nejrůznějších bludů, pověr a doslova

nesmyslů je totiž internet plný.

Teprve když mi zemřel tatínek a zůstala sama

maminka léta odkázaná na jeho pomoc

a neustálou přítomnost, pochopila jsem, že vůbec

nejde o nákupy a vaření. Maminka potřebovala

někoho z nás vedle sebe, třeba jen na chápavé

společné mlčení.

Stáří může

být (když osud

není krutý)

i romantické

a krásné.

Ale musíme mu

rozumět.