Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 29

časopis pro ty, kteří se nevzdávají

29

můžeš / číslo 4 - 2014

■ ZMadridu se vozíčkář dostane za památkami vokolí vlakem.

■ Přízemí paláce El Escorial je částečně bezbariérové.

■ Procházka Toledem není snadná, ale dá se zvládnout.

na na seznam světového dědictví UNESCO,

což ještě zvýšilo její oblibu mezi turisty.

To, že klášter El Escorial připomíná pev-

nost, dokládá ijeho poloha na kopci, ato

ne zrovna nízkém. Začněme však na jeho

úpatí, kde leží nádraží. Výstup znástupiště

nám zkomplikoval nefungující výtah. Museli

jsme si dost zajít, než jsme našli bezbariéro-

vou cestu podchodem na potřebnou stranu.

Po několika stech metrech uličkami ospa-

lého městečka jsme pochopili, že vlastní

silou se do kopce ke klášteru nedostaneme,

byť se jedná oupravenou silnici achodníky.

Rozhodl jsem se pro taxi, zatímco moje žena

skočárkem zvolila výstup pěší. Chvíli trvalo,

než nějaký taxík jel kolem. Přesedl jsem, ři-

dič naložil můj vozík avyrazili jsme. Taxikář

neuměl ani slovo anglicky, netvářil se moc

nadšeně, ale svůj úkol splnil. Za pár minut

mě dovezl až před klášter apomohl mi svy-

stupováním. To vše za sedm eur. Manželka

skočárkem dorazila po čtvrt hodině.

Vstupní brána je vybavena nájezdem.

Uvnitř jsem se obrátil na dámu velegantním

kostýmku svyšitým královským znakem, zda

by nám poradila sbezbariérovostí. Zinter-

netu jsem totiž dopředu věděl, že vozíčkář se

nedostane všude. Ochotně se nás ujala apro-

vedla nás po nejzajímavějších dostupných

místech vpřízemí. Použili jsme izkratky,

kam se veřejnost běžně nedostane. Když jsme

se napojili na obvyklou prohlídkovou trasu

včetně vstupu do hlavního chrámu, rozlouči-

la se snámi. Ačkoliv neuvidíte vše, itak stojí

návštěva za to. Amimochodem: na placení

vstupného vůbec nepřišla řeč.

Na cestu zpět knádraží už taxi použít

nechci, protože zkopce přece jet zvládnu.

Nejprve jedu po krásném asfaltovém chod-

níku arozjímám otom, jak na stránkách

Můžeš vřele doporučím pěší procházku dolů.

Pak ovšem přijdou dlažební kostky aprudší

svah. Raději pokračuji po silnici, ale ani po ní

to nakonec není úplně jednoduché. Zkrátka

počítejte sponěkud nadrncaným zážitkem,

nebo buďte trpělivější než my apočkejte na

některý nízkopodlažní autobus. Na nádraží

výtah ještě neopravili, ale cestu už jsme znali.

Se západem slunce tedy usedáme na vlak do

Madridu. Přichází noc, Španělé ožívají.

Na nádraží je vše bez problémů

Slístky vkapse aoněco zorientovanější při-

cházíme druhý den opět na nádraží Atocha.

Máme to jen tak tak. Rychlovlak do Toleda,

který připomíná české Pendolino, už je za

minutu připraven kodjezdu. Pracovník

obsluhující elektrickou mobilní plošinu pro

vozíčkáře, která je mimochodem na každém

nástupišti, už nás nervózně vyhlíží apopo-

hání. Jeho elegantní oranžová košile amo-

hutná gestikulace se nadala přehlédnout.

Rychle nás nakládá avlak se hned rozjíždí.

Po půlhodině nás vítá historizující nádraží

vmaurském slohu, které zajímavě kontrastuje

smoderními rychlovlaky. Protože Toledo

je starobylé město na strmém kopci, nějaké

velké procházky nepřicházejí vúvahu. Hned

unádraží lze za 20 eur za osobu nastoupit do

červeného bezbariérového okružního turistic-

kého autobusu saudioprůvodcem. Zastavuje

na působivých vyhlídkách anásledně míří do

města kpevnosti Alcázar. Další putování je

pěší. Pohybujete se spletitými romantickými

uličkami, jejichž středověký ráz pod ochranou

UNESCO velebí všechny bedekry. Počítejte

sdlažbou, klesáním, stoupáním adavy lidí.

Svypětím jsem se vlastnoručně „vyplazil“

khlavní gotické katedrále Panny Marie, která

ale stála za to. Vedle jižní strany katedrály se

nachází prodej vstupenek abezbariérové WC.

Vydechnout po náročném pochodu můžete

vněkteré zčetných restaurací akaváren.

Když už jsme se atmosférou města na-

sytili, chtěli jsme si objednat bezbariérové

taxi. Ano, je to neuvěřitelné, ale vněkterých

uzoučkých uličkách Toleda jezdí auta. Bohu-

žel Radiotaxi Toledo mělo zrovna speciální

vůz mimo provoz. Naskládali jsme se tedy do

běžného passatu anechali se za 11 eur od-

vézt kvlaku. Toledo je krásné, ale náročné. 

Po několikerém přebíhání mezi informacemi, frontou,

automaty abankomaty jsme nakonec úspěšně dorazili

na nástupiště. Celý proces nám zabral dvě hodiny.

S NÁSTUPEM DO RYCHLOVLAKŮ společnosti Renfe

pomáhají mobilní elektrické plošiny.

PŘÍZEMÍ PALÁCE EL ESCORIAL

je přístupné převážně bez bariér.

KLÁŠTER A KRÁLOVSKÉ SÍDLO V EL ESCORIALU

představují působivý stavební celek.