Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 20

20

UMĚLCI KONTA BARIÉRY

můžeš / číslo 4 - 2014

■ Samouk, který se učil od nejlepších.

■ Proslavily jej reklamy i drobné grafiky.

■ Obraz od něj má i Usain Bolt.

Text: ŠTĚPÁN BENEŠ

Foto: JAN ŠILPOCH

Kunsthistorik František Dvořák ovás

říká: „Sžít se sobrazy Tomáše Bíma

znamená pocítit vsobě radost zobjevu

reality, kolem níž jsme dosud chodili

netečně, ale se součinností smalířem si

najednou řekneme, jaké má půvaby ajak

se vprostoru obrazů Tomáš Bíma cítíme

dobře akrásně.“ Jak se vidíte vy sám?

Kdybych sám měl osobě něco říci, tak jen –

jsem malíř, grafik, ilustrátor. Dál už nic.

Jak jste se dostal kumění?

Můj otec byl velkým sběratelem umění, navíc

pracoval vateliéru Jiřího Trnky, kam jsem

taky docházel. Vyučil jsem se knihtiskařem

adíky tomu, že jsem navštěvoval vinárny, jako

byly Reduta či Viola, jsem se dostal kpráci pro

Státní divadelní studio. Poznal jsem Hanuše

Bunzla aMiloše Hercíka, právě ti mi zadali

první plakáty, prospekty pro bigbítové kapely

či obaly na gramofonové desky. Postupně jsem

se dostával kužité grafice, ale stále jsem se

musel živit psaním reklam, tvorbou interiérů

avýstavních prostor. Pořád jsem si tak nějak

kreslil sám pro sebe, ale jednoho dne jsem si

sel opustit tiskárnu plakátů, byl jsem na volné

noze anásledně mě zaměstnali vtiskárně

Supraphonu. To byla alespoň nějaká jistota,

ale po roce jsem zase musel odejít abyl jsem

opět na volné noze. To už to bylo horší, byla

normalizace, ajá potřeboval razítko do ob-

čanky, že mám svobodné povolání, jinak jsem

byl příživník. Auž jsem měl rodinu. Hodně

mi pomohlo setkání shudebníkem Danielem

Sodomou, ten byl na tom tenkrát podobně.

Přihlásili jsme se na výstavu, kde Sportpro-

pag najímal na smlouvu odílo lidi na psaní

všelijakých transparentů. Tuším, že se ta

výstava jmenovala Autoprogres. Vystavili

nám hned smlouvu, měli jsme znovu razítko

vobčance, což bylo pro nás tehdy hodně

důležité. Akdyž už jsem začal docela slušně

žít, byl jsem vklidu, začal jsem dělat volné

umění. Azase jsem začínal od nuly.

Kde mohli lidé tenkrát vidět vaši práci?

Začali jsme dělat pro spousty firem, běžné

reklamy pro plzeňské pivo, Budvar, Sazku,

Sportku, Motokov, výstavy Země živitelka,

Flora Olomouc. Také plakáty pro bigbítové

kapely, obaly na gramofonové desky nebo

různé prospekty, například pro Tradicional

Jazz, Studio Pavla Smetáčka, dělal jsem Jižák,

Lesík Hajdovský, Šlapací kolo, pro Petra Spále-

Kdo je Tomáš Bím

Populární grafik, malíř ailustrátor se

zaměřením na magický realismus aamerické

precizionisty. Narodil se vr.  vPraze.

Absolvent učiliště Středočeských tiskáren

vPraze, od roku  člen SČUG Hollar.

Věnoval se ilustraci knih ačasopisů, vytvářel

plakáty adrobné grafiky. Účastník stovek

výstav doma ivzahraničí, se zastoupením ve

sbírkách po celém světě. Držitel řady ocenění.

Své obrazy věnoval islavným sportovcům,

například Usainu Boltovi, Ivanu Lendlovi nebo

Martině Navrátilové.

Žije apracuje vLetech uPrahy nebo

vprostorném ateliéru vHostivaři.

info

Tomáš BÍM:

Ať si každý dělá, co chce

řekl, že pokud se chci věnovat malbě, budu

muset užité grafiky zanechat.

Ale jak jste se uživil?

To byl vždycky problém anebyl jsem to jen

já, kdo se takhle trápil. Vroce 1968 jsem mu-