Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 17

17

můžeš / číslo 4 - 2014

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

Čeká nás

hodně práce

Bezbariérovost. Pro lidi shandicapem

jde opojem, který je alfou aomegou

jejich svobodného, volného života. Je

smutné, že stále ještě, po tolika letech,

kdy platí vyhláška stavebního záko-

na, která jasně stanoví podmínky,

jaké mají rekonstruovaný objekt nebo

novostavba splňovat, je realita taková,

jaká je.

Nejhorší je situace urekonstruovaných

objektů, ato ze dvou důvodů. Buď

investor, respektive projektant, napíše

do žádosti ostavební povolení, že se

jedná orekonstrukci výkladců (nikoliv

vstupu), nebo zažádá ovýjimku, což

vyhláška sice umožňuje, ale již nesta-

noví, kdo ji může povolit.

Myslím, že by měl vtomto případě

existovat soudní znalec, který profe-

sionálně posoudí, zda budovu opravdu

nelze nebo naopak lze přestavět na

bezbariérovou.

Nevím, jak je to vjiných městech,

ale vPraze jsem zaregistrovala jeden

nešvar. Objekt provozovny, který

přístupný byl, se po rekonstrukci stal

nepřístupným. Abohužel se nejedná

oojedinělé případy.

Sbezbariérovostí úzce souvisejí ivyhra-

zená parkovací místa. Když nemáte kde

zastavit, máte vážný problém. Zejména

vzimě při sněhu nebo za deště.

Nebudu zde opakovat již mnohokráte

řečené ozneužívání znaků aozpůsobu

jejich přidělování, který je přinej-

menším pochybný (vzemích EU jsme

opravdu výjimka).

Chci mluvit otom, že jsem si již na

mnoha místech všimla, že vyhraze-

ná místa sice existují, například na

Staroměstském náměstí vPraze nebo

před motolskou nemocnicí, ale jejich

bezbariérovost je jen vtom, že mají

svislé ivodorovné značení, ale místa

mají zcela standardní rozměr, tedy šíř-

ku dva apůl metru. Takže pro člověka

spostižením pohybového aparátu jsou

naprosto nepoužitelná.

Anakonec se dostávám kbydlení.

Vyhláška říká, že bytový dům svíce než

třemi byty má být přístupný. Ale proč

se již nemluví otom, že by tam vtom

případně měl být alespoň jeden bezba-

riérový byt? Není to nijak nákladné ani

náročné řešení. Stačí sloučit koupelnu

atoaletu.

Na poli bezbariérovosti je před námi

ještě hodně práce...



Autorka je senátorka.

SLOUPEK

Daniely FILIPIOVÉ

Ať se cítí Jako doma…

chceme na podzim,“ říká Radka Hetmán-

ková adodává, že odezva veřejnosti je

velmi příznivá. Kuchařky vaří většinou

vegetariánská jídla, která se prodávají za

dobrovolný příspěvek, lidé se vracejí, roste

počet těch, kteří je podporují finančně. Po

otevření kamenné kuchyně vní ženy bez

domova najdou plnohodnotné pracovní

uplatnění.

Ukazuje se, že tohle může fungovat:

ženy, které ztratily naději, se chtějí zapojo-

vat, přivádějí isvé kamarádky. Dvě znich si

například společně pronajaly pokoj na uby-

tovně aodešly zazylového domu, pomalu se

stavějí na vlastní nohy.

Jako doma zároveň nabízí další aktivity

(jako třeba projekty Spolčení nebo Ženy

sobě), které chtějí ženám vrátit motivaci,

vzbudit zájem ojejich situaci ajejí řešení.

Ať už se jedná opéči osebe, psychohygienu,

relaxační techniky, výlety, kurzy sebeobrany

apodobné aktivity…

Samy ženy bez domova, které prošly

školením, radí, jak řešit krizové situace

sbydlením, kde sehnat nárazové brigády,

jak si vyběhat doklady, co dělat, když jde do

tuhého. Funguje to na principu vzájemné

podpory…

„Cokoli zaměstnává jejich mysl, je dobré,

ale nejlepší volnočasovou aktivitou se

ukázala pomoc ostatním,“ dodává Radka

Hetmánková. 

Ženy si vydělávají méně peněz,

mají menší důchody, achudoba

je proto postihuje častěji než muže.

POMOCI ŽENÁM

V NOUZI

můžete tak,

že si koupíte

jejich polévku.

RADKA HETMÁNKOVÁ má v organizaci Jako doma

na starosti projekt Kuchařky bez domova.