Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 13

13

můžeš / číslo 4 - 2014

Střetům

lze zabránit

Vdětství jsem občas slýchala slovní

obrat „to je dobrá adresa“ či „za takovou

adresu by jiný dal majlant“. Později

byl nedostatek bytů, stavěla se sídliště

atento slovní obrat vymizel. Před dvěma

desítkami let se nabídka bytů kprodeji

zase obnovila. Vněkterých čtvrtích ceny

bytů šly nahoru, vjiných klesaly.

Někteří, ti chudší, často ispostižením,

ale vysoký nájem platit nemohou, takže

se stěhovali astěhují do bytů levnějších.

Tak se pomalu, ale jistě, rozdělují určité

čtvrti měst na chudší abohatší. Dnes je

bytů relativní dostatek, počet nabídek

přesahuje zájem, ale často na byt chybí

peníze. Je to unás podobné, jako to bylo

celá desítiletí na tzv. Západě. Pro získání

bytu již člověk nepotřebuje mít protekci,

stačí mu peníze. Za byt na dobré adrese

se platí více. Kdo nabídne víc peněz,

může si vybírat.

Již skoro čtvrt století tedy žijeme na

principu tržního hospodářství, podobně

jako tomu bylo aje vjiných zemích.

Bohatším lidem to vyhovuje. Těm chu-

dým či sociálně znevýhodněným to vadí

ačasto je to nutí ke stěhování do čtvrtí,

kde je nájem nižší. Budou se zase rozdě-

lovat městské čtvrti na chudé abohaté?

Asi budou.

První azdánlivě logická rada zní: „Když

na to nemáš, přestěhuj se do levnější

čtvrti.“ Logiku to doporučení má, ale

zhlediska celku, občanů, správy města

aúdržby to vhodné není. VAmerice, či

spíše vUSA, dobře vědí, kolik peněz ze

státního rozpočtu stojí snaha alespoň

zabránit rozšiřování center chudých.

Vedle přístupu humánního je třeba si

uvědomit, že se pak vurčité čtvrti za-

čnou koncentrovat chudí ahandicapova-

ní lidé, avdůsledku toho se tam budou

se objevovat nové sociální problémy,

jejichž asanace stojí také hodně peněz.

Lidi ztěchto vyloučených částí budeme

jen spotížemi znovu včleňovat do celku.

Řešení? Zachovat iza cenu současných

sociálních podpor diverzitu, rozmanitost

složení občanů veměstech aobcích ipo

stránce sociálního složení.

Třeba tím, že společnost jako celek

přispěje na nájem těm, kteří bez vlastní

viny nemohou platit více. Jinak se

ještě prohloubí propast mezi bohatými

achudými atyto vrstvy se už nebudou

ani potkávat. Budou se jen ajenom

střetávat.



Autorka je socioložka,

členka rady Konta BARIÉRY.

SLOUPEK

Jiřiny ŠIKLOVÉ

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

nosu, zahraniční zkušenosti je nezajímají.

Zkrátka toto téma není atraktivní, hlasy ve

volbách asi nepřinese, nechme to být. Všich-

ni mluví ovelké nezaměstnanosti, nabízejí

různé programy, mávají miliardami. Ovšem

jak chcete zaměstnat člověka, který se ani

nemohl něco naučit, který nikdy nepoznal

pravidelný životní režim, který celé mládí

adětství prožil vprovizoriu plném nepořád-

ku anásilí? Jakou práci by asi mohl dělat

třeba ikvalifikovaný padesátník, který nemá

kde spát, kde se převléknout aumýt?

Díky bohu znám ipár, ale opravdu jen

pár příkladů, že to jde. Vsamotné Ostravě,

třeba Na Liščině, už najdete domy aulice, kde

není nepořádek, kde není ghetto. Lidé získali

jistotu, že je nikdo nevyžene, azačali se osvé

domovy starat úplně jinak. Takže to jsou

malinké hráze proti povodni vyloučení, bídy

anekonečného stěhování zmísta na místo.

Co chybí?

Především zákon. Nyní se zdá, že bude

amohl by být dobrý. Pak potřebujeme

vytvořit podmínky pro vznik neziskových

bytových družstev. Lidé musí dostat šanci,

že když se sami postarají, když doslova

vlastníma rukama přispějí ke své střeše nad

hlavou, bude to mít dobrý výsledek.

Může to pomoci iskomírajícímu staveb-

nictví, přestože mu zrovna ohromné zisky

nepřinese. Ale je jasné, že dnešní bezdomovci

všeho druhu se pak budou ke svému bydlení

úplně jinak chovat, že si svůj majetek ochrá-

ní. Tedy: především potřebujeme problém

sociálního myšlení veřejně pojmenovat, vy-

táhnout ho na světlo, ukázat jeho souvislosti

všem. Tisíce lidí na ubytovnách avazylových

domech jsou smutkem této země. Jsou ostu-

dou, před kterou stejně nakonec neutečeme.

Ti nejslabší nikam neodejdou. Když se za po-

moci celé společnosti nezvednou, zůstanou

zátěží našeho sociálního systému, příkladem

obrovské krátkozrakosti.

Každý znás chce mít spořádané amilé

sousedy, domov. Takže sociální bydlení není

jen zoufalá potřeba problémových skupin.

Ony tu jsou ajejich počet roste. Když pro jejich

proměnu nic neuděláme, budeme je mít před

očima donekonečna. 

Mezititulky azáznam zj

VESNIČKA

SOUŽITÍ je

trvalým důkazem,

že když se chce...

TATO LOKALITA

určitě není

vyloučená.