Strana 11
11
můžeš / číslo 4 - 2014
■ Sociální vyloučení řešíme od konce.
■ Bydlení není luxus.
■ Potřebujeme úplně jiná řešení.
Drsná zkušenost
občanského aktivisty
ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ
otcové jsou často ve vězení, zběžných
bytů je vyhnali majitelé domů nebo obec,
protože dlužili. Dluhy často vznikají za roční
vyúčtování služeb aza vysoká penále. Tak
žije vjedné místnosti pět nebo ideset lidí,
na konci společné chodby je kout na vaření,
společný záchod ajakási koupelna. Spo-
lečnost prý chce, aby se děti učily, získaly
dobrou kvalifikaci, naučily se spořádanému
životu. Opravdu je to vtěchto podmínkách
možné? Opravdu je možné vneustálém hlu-
ku, zmatku apohybu spousty lidí psát dobře
úkoly do školy? Opravdu je možné, že si děti
nenajdou místečko, kde by si něco přečetly,
nebo se dokonce podívaly na zajímavý po-
řad vtelevizi? Dokáže si někdo představit,
jaký svět se tady znovu aznovu rodí?
Text: SRI KUMAR VISHWANATHAN
Foto: JAN ŠILPOCH
P
odle mě je naprosto největším
problémem současného Česka
sociální bydlení. Dokonce – ikdyž
léta působím na Ostravsku – větším
než nezaměstnanost. Protože práce
se dá přece jenom případně najít jinde, ale
nemít kde bydlet je doslova katastrofa.
Je jasné, že si tedy nejdříve musíme
odpovědět na klíčové otázky: Kdo sociální
bydlení potřebuje? Jací lidé? Potřebují ho
na celý život? Vidím každý den stovky lidí
vubytovnách. Mezi nimi je hodně rom-
ských rodin sdětmi. Mají obrovské dluhy,
�
KUMAR JE POPULÁRNÍ,
ale často bezmocný
proti systému.
Vjedné místnosti žije
pět nebo ideset lidí,
na konci společné
chodby je kout na
vaření, společný záchod
ajakási koupelna.