Strana 23
ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ
můžeš / číslo 4 - 2012
pracuje splátnem, temperou, akrylátový-
mi barvami. Aby poznali jména světových
mistrů apod jeho vedením byli takřka jejich
následovníky. Jejich obrazy mají podle ná-
zorů odborníků vysokou uměleckou úroveň
aosobitost. Toužil se však osamostatnit
aspoléhat jen nasebe. Proto ze Slunečnice
časem odešel azaložil vlastní Ateliér P+P.
Naděje jménem Jitka
Kjeho velkým nadějím bezesporu patří Jitka
Prelátová. „Musím si ještě pohrát sněkterý-
mi detaily. Nějakou dobu natom díle ještě
strávím,“ prohodí utéměř dokončeného
obrazu. Její plátno má rozměr téměř dva me-
try apodle mého laického úsudku mu zhola
nic nechybí. Věřím, že nachystané dražbě
bude odílo velký zájem. „Stou mojí tvorbou
je to trošku složitější. Já jsem nikdy nemalo-
vala, tomuhle koníčku jsem propadla před
několika lety. Pořád se mám co učit,“ dodává
Jitka súsměvným pohledem našéfa ateliéru,
který občas zdravotně postižené umělkyni
vytkne chybu azároveň poradí, jak pokračo-
vat vdíle dál. „Radím ale stále méně. Myslím,
že zatěch pár let Jitka udělala obrovské
pokroky atotéž platí ioostatních, kteří sem
docházejí,“ dodal Pavel Ledinský.
Chvála určitě patří také Janu Čáslavko-
vi, Radmile Říhové, Simoně Sklenčíkové
anebylo by správné zapomenout natalent
aumění Marie Rychetské. Vzpomínka patří
vynikající handicapované malířce, která své
kamarády kvůli nemoci předčasně opustila
navždy. Ta se nahodiny vděčínském ateliéru
P+P prý doslova avdobrém slova smyslu
klepala apřitom říkávala: „Přece nebudu celé
dny dřepět doma nagauči ačučet natelevizi
nebo dostěn. To sice také občas dělám, ale ji-
nak jsem moc ráda, že mám možnost dochá-
zet doateliéru. Je to ten nejlepší způsob, jak
dobíjet baterky. Malování mě vždycky bavilo
atady jsem se mohla zdokonalit. Akdyž se
mé obrazy líbí, jsem oto šťastnější.“
Své krátké vyznání přidal také Jan Čáslav-
ka: „Pavel ponechává nanás, co budeme
malovat, sjakou tematikou. Tvrdí, že jsem se
hodně zlepšil, ale pořád si odněj nechávám
poradit. Pak to docela dobře dopadne,“ svěřil
se. Nabývalé děčínské plovárně se iprakticky
dobře doplňují dva světy – reálný aumě-
lecký. Nejen proto, že autoři děl se rozhodli
ponechat si zprodeje obrazů jen polovinu
částky adruhou věnovat jiným handicapova-
ným, kteří to nutně potřebují…
Kus sebe
Každý obraz tady představuje něčí konkrét-
ní život, nějaký příběh. Dokaždého obrazu
vytvořeného handicapovanými umělci zÚstí
nad Labem, České nebo Krásné Lípy či Dě-
čína vtiskli autoři kus sebe, svých představ,
obrovského úsilí, ale také nesmírné odvahy
se svým handicapem se poprat apřivést
nás ostatní kněmému úžasu. Stejně tak
nás kněmu uvádějí všichni ti nejmenovaní
sponzoři amecenáši, kteří jsou léta přízni-
vě nakloněni ateliéru P+P akteří díky své
prozřetelnosti dávají smysl životu všem,
kteří zdejším ateliérem procházejí. Dávají
tím příkladně najevo, že výtvarné umění pl-
nilo aplní mnoho funkcí aje zde proto, aby
především obohacovalo život člověka. Má
totiž tu výhodu, že ho uvádí dosvěta, kde
není nic přesně nalinkováno anaservírová-
no. Vateliéru P+P vDěčíně mají před sebou
velké plány. Až sem zavítáte, zastavte se,
rozhlédněte amějte oči dokořán. Anezapo-
meňte také otevřít srdce apochopit.
Každý obraz
představuje něčí
konkrétní život, nějaký
příběh. Dokaždého
obrazu vytvořeného
handicapovanými
umělci vtiskli autoři
kus sebe, svých
představ, obrovského
úsilí, ale také nesmírné
odvahy se svým
handicapem se poprat
apřivést nás ostatní
kněmému úžasu.