Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 22

PŘÍKLAD PRO OSTATNÍ



můžeš / číslo 4 - 2012

granty. Tu mecenášskou přízeň jsme sa-

mozřejmě nezískali ze dne naden. Museli

jsme firmy adalší donátory přesvědčit

výsledky své práce,“ tvrdí majitel Ateliéru

P+P Pavel Ledinský. Adodal navysvět-

lenou, že dvě péčka vnázvu znamenají

Postižení postiženým.

Ostatně musím uznat, když jsem Pavla

Ledinského poslouchala, že peníze pro

své vize asvé lidi dokáže sehnat ivtéhle

složité době. Jak říká, nestydí se vzít zakli-

ku unejvyšších manažerů azámožných

podnikatelů nejen vkraji, ale kdekoliv

vzemi. Svědčí otom icena, kterou díky

svému nadání vlastní – Nejlepší fundraiser

vÚsteckémkraji. „Mám mnoho přátel,

známých adnes už také příznivců aspo-

lupracovníků, kteří jsou nakloněni našim

projektům. Dokázal jsem je přesvědčit,

že naše myšlenky aplány mají racionální

zdravé jádro apředevším smysl. Podporují

nás nejen morálně, ale především štědře

finančně. Díky tomu nemáme problém

sročním rozpočtem, který čítá 640000

korun. Nerodilo se to však samo odsebe

ase samozřejmostí. Dalo to dost práce.

Dneska jsem rád, že se nám podařil takový

malý zázrak,“ říká šéf ateliéru, jehož cesta

kekumštu nebyla přímočará.

Co dokáže víra

Pavel Ledinský kreslil pořád aprý docela

dobře už jako malý kluk. Jeho životní dráhu

ovlivnila nejen maminka, původem Polka,

ale především strýc, vážený kněz důvěrně

spjatý sKarolem Jozefem Wojtylou,bu-

doucím papežem Janem Pavlem II. Jeho

světonázor už tehdy dostal konkrétní obsah,

jenž se opíral ovíru anaději. Tyto hodnoty

si uchovává dodnes. „Jsem věřící avevšem

svém konání jsem se vždy řídil zásadou, že

když mně se dostalo pomoci, musím totéž

dělat pro druhé,“ říká Ledinský. Tím také

naznačuje, proč se rozhodl celoživotně

věnovat lidem se zdravotním postižením.

Naně se napojil až ponávratu domů,

poroce 2003.

Před tím ještě, když mu kvůli náboženství

bylo upřeno právo studovat nastřední škole,

se vyučil voboru, který se nabízel nejblíže

jeho naturelu. Designér obuvi. „Pak jsem

musel narok apůl navojnu, akdyž jsem se

konečně vrátil docivilu, přišel zlomový rok

1989–1990 ajá zůstal téměř nasuchu,“ vy-

světluje dnes odborně vzdělaný malíř ado-

dává. „Firma Snaha, pro niž jsem se vyučil,

zkrachovala, aneměl jsem prakticky kam jít.

Chvíli jsem pracoval usvého otce, ale záhy

jsem odešel kjeho známým doNěmecka,

abych se naučil jazyk. Tam jsem se shodou

pro mě šťastných náhod setkal smajitelkou

soukromé akademie vitalské Boloni, ata mi

nabídla studovat malířství natamní prestiž-

ní škole. Byla to velká výzva.

Souhlasil jsem spodmínkou, že nejdří-

ve musím zvládnout italštinu. Prakticky

to znamenalo půl roku přes den pronikat

dotajů nového jazyka, povečerech jsem

pak umýval nádobí vjedné restauraci. Byla

to jazyková praxe nad jiné! Teprve potom

jsem absolvoval akademii,“ svěřil mi Pavel

Ledinský své curriculum vitae.

Ponávratu doDěčína pracoval veSluneč-

nici, občanském sdružení, kde také založil

avedl výtvarný ateliér. Už tehdy zde umožnil

lidem spostižením rozvíjet umělecké nadání.

Přesvědčil sebe iostatní, že dokáže napočát-

ku téměř nemyslitelné – aby lidé srůzným

druhem postižení, kteří se doté doby setkali

jen spastelkami, začali poznávat, jak se

�

MEZI OBRAZY

VDĚČÍNSKÉM ATELIÉRU P+P

kromě děl Jitky Prelátové,

Petra Plačka, Jana Čáslavky

aRadmily Říhové dominují

rozměrná plátna také Marie

Rychetské (Naplovárně,

Klauni). Ačkoliv ztohoto

světa koncem loňského roku

pro nemoc odešla,

je nadále pro své kolegy

velkou inspirací.