Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 15

časopis pro ty, kteří se nevzdávají 

můžeš / číslo 4 - 2012

SLOUPEK

Daniely FILIPIOVÉ

Kdo vymyslel

prapočítač

Počítače, připojení nainternet, e-mail,

webové stránky… Slova, která se vnašem

životě stala zcela běžnými. Už si ani ne-

dokážeme představit, že ještě před časem

to byly pro většinu znás zcela neznámé

pojmy.

Mnozí se zkraje počítačů doslova děsili.

Sama si vzpomínám nasvé první zkuše-

nosti sPC. Přistupovala jsem kté „bedně“

svelkou úctou, ale současně isvelkým

strachem.

Měla jsem dojem, že stisknutím nespráv-

ného tlačítka můžu způsobit celosvětovou

katastrofu.

Měla jsem však velkou výhodu, že mě

dotajů PC zasvěcoval člověk, který se

vtéto sféře cítil jako ryba vevodě, akdy-

koliv jsem měla obavu, že způsobím potíže

celému lidstvu, přiskočil apomohl.

Časem jsem se stala relativně zkušenou

osobou, která dokonce uměla různé

vychytávky, jež práci naPC usnadňovaly

aurychlovaly.

Jak čas běžel, počítače se staly zcela

běžnou součástí našich životů. Připojením

kinternetu se pak doslova propojili lidé

celého světa.

Osamělý člověk je díky připojení ksíti

najednou alespoň vevirtuální společnosti.

Může sdílet své pocity, zkušenosti atřeba

izážitky sostatními lidmi.

Počítače nám umožnily dostat se během

pár minut (ne-li sekund) kpotřebným in-

formacím. Usnadnily nám práci vevšech

oborech lidské činnosti.

Staly se vlastně výrobním prostředkem. To

nejvíce oceňují ti, kteří mají potíže skla-

sickýmdojížděním dopráce nebo prostě

jen preferují práci doma.

Pro lidi stěžkým handicapem je to ale

mnohdy jediná možnost zapojit se natrhu

práce. Prostřednictvím počítače mohou

pracovat pro firmu, která může být

nadruhém konci světa.

Vzpomínám si, že jsem kdysi vrámci něja-

ké diskuse ozaměstnávání osob shandi-

capem řekla, že prapočítač musel určitě

vymyslet nějaký vozíčkář.

Protože jedině ten, kdo má opravdové

problémy nejen spohybem, ale navíc

ismotorikou horních končetin, ocení

přínos tohoto úžasného vynálezu.

Škoda jen, že unás firmy tento způsob

zaměstnávání zatím příliš neumožňují

anevyužívají.



Autorka je senátorka.

dy, moc jsem zřečí, které se vedou ustolu,

neměl. Zvuky se vtakovém prostředí tříští

asplývají. Unikalo mi povídání, vtipy. Pro

mě je ideální povídání mezi čtyřma očima,“

přiznává dr.Jágr.

Měl kvůli svému sluchovému omezení

během studia jedinou úlevu – odpustili mu

při doktorandském studiu poslechovou část

zkoušky zanglického jazyka. Písemný test

zgramatiky, porozumění psanému textu

(čtení), konverzaci (natuhle část zkoušky

je obzvláště hrdý) adalší části zvládl navý-

bornou. Zasvou znalost angličtiny vděčí své

středoškolské profesorce, která ho připravila

tak dobře, že sjazykem neměl ani nejmenší

problém už při přijímacích testech navysokou

školu. Dnes díky angličtině vstřebává odborné

informace ze zahraničních publikací, nebojí se

ani vystoupení nakonferencích vzahraničí.

Povysoké škole začínal aspiranturou

vestátním zdravotním ústavu, pak odešel

doMikrobiologického ústavu AV ČR avroce

2009 přestoupil doFyziologického ústavu

AV ČR. Spolupracovníci si nakomunikaci

sním zvykli „během pěti minut“. Řadu znich

to přinutilo vyjadřovat se přesněji, výrazněji

artikulovat, aby nemuseli slova opakovat.

Michal Jágr nesnáší sebelítost, přiznává

však, že se svým nedostatkem se nikdy zcela

nevyrovnal. „Je to nespravedlivé, raději

bych slyšel,“ říká. Současně dodává, že se

snaží se žít tak, jako by žádnou vadu neměl.

Otom svědčí fakt, že pracuje právě veFy-

ziologickém ústavu Akademie věd České

republiky, který sídlí vbudověsousedící

sjeho předcházejícím působištěm. Před pár

lety si nanástěnce všiml konkurzu vypsa-

ného napracovní místo donově zakládané

proteomické laboratoře apřihlásil se. Měl

proti sobě asi padesát konkurentů, všechny

slyšící, přesto uspěl. Dnes patří kplatným

posilám ústavu, zabývá se programem,

který zkoumá nejrůznější stránky kazivosti

lidských zubů ajaký vliv nani mají látky

vzubech obsažené.



Více nawww.muzes.cz

VE FYZIOLO

GICKÉM

ÚSTAVU AV ČR

se věnuje vý-

zkumu kazivosti

zubů. Místo

získal vřádném

výběrovém říze-

ní, kdy měl proti

sobě pět desítek

zcela zdravých

uchazečů.