Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 16



můžeš / číslo 4 - 2012

NÁZORY

Abych pravdu řekl, vůbec se nějakým návalem

elektroniky na naše životy nezabývám.

Mám mobil, to je bezvadné, mohu si vyměnit

jednoduché zprávy, ale to je všechno...

ZKUSTE

ZPOMALIT

Text: JAN KAČER

Foto: JAN ŠILPOCH

O

bdivuji ty, kteří dovšech

internetů, počítačů, elektro-

nických knížek apodobných

novot pronikli, ale určitě jim

nezávidím. Určitě mi neschá-

zí nové informace každou

minutu nebo přímé spojení

nadruhý konec světa. Vmém věku se člověk

už spíš zamýšlí třeba nad zázrakem života

vůbec. Já mám štěstí, dožil jsem se vdocela

zachovalém stavu pětasedmdesátky, takže

se už nemusím rvát ani opřízeň krasavic,

ani opřízeň nadřízených. Ale tím jsem netr-

pěl nikdy. Takže ta dnešní honička – pracuj,

snaž se, jinak se neprosadíš, už je pro mě

spíš úsměvná. Člověk přece nebyl stvořen,

aby se pachtil.

Vzpomínáte natezi, že práce polidštila

opici? Možná jsme měli zůstat opicemi…

Teprve když se zbavíte hromady nejrůzněj-

ších amoc často docela pitomých povinností

– musíš být tam atam, musíš zařídit zase

něco nového, musíš se naučit třeba turecky

– pochopíte, že je lepší podívat se vklidu

zokna aobjevit dříve neviditelný zázrak.

Tam sedí pták, tady se naklání starý strom,

někam jde zajímavý člověk spozoruhodnou

chůzí. Amáte očem přemýšlet, vaše hlava

se přeladí azačnou vní vznikat jiné souvis-

losti, jiné obrazy, jiné vzpomínky. Život má

najednou svůj originální děj. Ten nenajdete

vžádném volebním programu, vžádné

hysterické zprávě oudálosti, nakterou už

zítra všichni zapomenou. Čím dál víc proto

rozumím Kunderovi ajeho líčení života,

který má slastný průběh, bohužel někdy

zaplacený tragédiemi, jimž se nevyhneme.

Umíme být sami?

Říká se, že nejhorší pro člověka je samota,

ata asi nemine nikoho. Bylo by krásné,

kdyby moderní technika uměla samotu

překonat. Ale je to tak?Urozhodujících

situací je člověk sám. Iosvatební noci. Musí

být samota tak tíživá amusíme nani mít

elektronické mašinky? Cožpak není krásné

osamotě naprosto svobodně přemýšlet,

pouštět si hudbu, číst?

Zvláštní je, že lidé vzdělaní amoudří se

neustále snaží změnit svět avynalézat sys-

témy kjeho zdokonalení. Ale nasvůj vlastní

život, najeho neodvratný konec, najeho

hmatatelný smysl si myšlenky nepřipouštějí,

dokonce je odsebe odstrkují, jak mohou.

Vmém věku je obrovská slast mít dva dny

volna, čistě povlečenou postel auložit se

spěknou knížkou vruce.

Ne snějakým monitorkem, ale soprav-

dovou papírovou knihou, třeba už trochu

omšelou aněkde pokapanou kafem. Sa-

mozřejmě, text je nejdůležitější, ale imoje

četba má souvislost skonkrétní knihou,

jejím tvarem, její vůní, jejími ilustracemi,

souvislost schvílí, kdy jsem ji četl poprvé.

Atak mi je dobře, přestože vím, že může

přijít vteřina ajá už nebudu.

Změnila všechna elektronika apočítače

divadlo? Když jsem dělal jednu zprvních

režií, chtěl jsem, aby najeviště přišel kluk

OBDIVUHODNÁ ENERGIE, kterou Jan

Kačer čerpá především u svých blízkých,

vede herce a režiséra znovu na jeviště.