Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 25

můžeš / číslo 3 - 2014

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

KONTO BARIÉRY Melantrichova 5, Praha 1

■ Historické astále současné Ceny Nadace Charty 77.

■ Uznání není nikdy dost.

■ Dokážeme inspirovat společnost.

Evžena Harta. Při udělování našich novodo-

bých cen Zaměstnavatel bez bariér, Banka

bez bariér, Obchodník bez bariér nebo

Senior roku si říkám: má pravdu? Má smysl

to, co nás pořád žene dodalších projektů?

Odpověď není těžká: snaha zlepšovat život

lidí shandicapem, klientů Konta BARIÉRY,

našich stipendistů, seniorů vnašem novém

projektu SENSEN, našich přátel. Jsou jich

stovky, tisíce akaždé dobré pracovní místo,

každá odstraněná bariéra vživotě, kekteré

jsme přispěli třeba itím, že jsme vyhlásili

cenu, upozornili naproblém, každý senior,

který se může se svým okolím podělit oto,

co umí aco ne ane zapomenout, to je přece

úspěch! Je to nesrovnatelné, žijeme vklid-

ném avlídném světě, ale jistá podobnost

súmysly zakladatele nadace ase smyslem

našich historických cen tu je. Nebo se mi to

jenom zdá?

Napište mi, budu ráda. 

M

á význam udělovat celou řadu

cen? Ktomuto zamyšlení mě nutí

více než jindy dny, kdy si nadace

připomíná 35. výročí svého

založení. Přemítám otom, naco

čekají ti, kteří stáli ujejích začátků, iti,

kteří vlastně vPraze vytvořili novou nadaci.

Ačekají vlastně?

Sčím přijel František Janouch vroce

1990 dotehdejšího Československa? Při-

vezl nadaci súctyhodným jménem, kterou

založil veStockholmu, doPrahy. Přivezl

ji smyšlenkou, že bude inadále hlídačem

demokracie alidských práv. Přivezl sní

ivýznamné ceny, které rovněž založil

veŠvédsku apočítal sjejich kontinuálním

udělováním doma vPraze. Brzy ale otec

zakladatel pochopil, že má-li být nadace

vPraze úspěšná, má-li ověřit svou užiteč-

nost apotřebnost, musí oslovit veřejnost,

musí přijít sprojekty, které vzemi, kde slo-

vo nadace bylo tabu, vysvětlí lidem, co je

to charita aproč má smysl se doní zapojit.

To se podařilo ajiž vPraze vzniklé Konto

MÍŠA, Konto BARIÉRY adalší projekty jsou

toho důkazem.

Ceny ale neumřely ajá se při jejich

pravidelném předávání vždy vracím vmyš-

lenkách ty desítky let zpátky, kpohnutkám

zakladatelů. Zamýšlím se nad tím, zda by

byli spokojeni.

Cena Františka Kriegla má připomínat

občanskou statečnost jediného odvážného,

jenž nepodepsal tzv. moskevský protokol

vroce 1968. Připomíná afunguje! Důka-

zem jsou novodobí laureáti, kterým není

lhostejný obecný prospěch, adělají proto

více než my ostatní. Cena Toma Stopparda

zavýznamná esejistická adrobná literární

díla kultivuje literární prostředí aozdobila

jménem slavného rodáka avýznamného

britského dramatika, který je jejím spon-

zorem, řadu osobností zoblasti litera-

tury, společenských věd izneobvyklých

vědeckých oborů. Cena Jaroslava Seiferta,

již František Janouch založil bezprostřed-

ně poudělení Nobelovy ceny zaliteraturu

tomuto úžasnému lidovému českému

básníkovi. Než se vPraze vzpamatovali,

veStockholmu už se, obrazně řečeno,

udělovalo. Prvním laureátem byl Dominik

Tatarka, mezi dalšími snad nechybí nikdo

zvelkých českých literátů. Sama vzpomí-

nám naBohumila Hrabala, který si přišel

pro cenu dohonosné auly Živnostenské

banky vdžínové bundě asbatůžkem

nazádech, narozpačitého Václava Havla,

který se ptal, zda mu cena opravdu patří,

natiché básníky Josefa Hiršala, Pavla Šruta

aKarla Šiktance, nahřmotného Magora

Jirouse iskromného Jáchyma Topola…

anamnoho, mnoho dalších.

Cen není nikdy dost. Přemýšlím často

otéto větě místopředsedy naší Správní rady

Vaše Božena Jirků

bozena.jirku@bariery.cz

25

Klubko cen Nadace Charty 77

VZÁCNÁ FOTKA z prvních let fungování nadace v Praze.

Václav Havel a Bohumil Hrabal se sešli v hale Živnostenské banky v Praze Na Příkopech.

Bohumil Hrabal tu 25. října 1993 přebíral Cenu Jaroslava Seiferta. Foto: Ondřej Němec

Ceny ale neumřely ajá se při jejich

pravidelném předávání vždy vracím

vmyšlenkách ty desítky let zpátky,

kpohnutkám zakladatelů. Zamýšlím se

nad tím, zda by byli spokojeni.