Strana 25
můžeš / číslo 3 - 2014
ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ
KONTO BARIÉRY Melantrichova 5, Praha 1
■ Historické astále současné Ceny Nadace Charty 77.
■ Uznání není nikdy dost.
■ Dokážeme inspirovat společnost.
Evžena Harta. Při udělování našich novodo-
bých cen Zaměstnavatel bez bariér, Banka
bez bariér, Obchodník bez bariér nebo
Senior roku si říkám: má pravdu? Má smysl
to, co nás pořád žene dodalších projektů?
Odpověď není těžká: snaha zlepšovat život
lidí shandicapem, klientů Konta BARIÉRY,
našich stipendistů, seniorů vnašem novém
projektu SENSEN, našich přátel. Jsou jich
stovky, tisíce akaždé dobré pracovní místo,
každá odstraněná bariéra vživotě, kekteré
jsme přispěli třeba itím, že jsme vyhlásili
cenu, upozornili naproblém, každý senior,
který se může se svým okolím podělit oto,
co umí aco ne ane zapomenout, to je přece
úspěch! Je to nesrovnatelné, žijeme vklid-
ném avlídném světě, ale jistá podobnost
súmysly zakladatele nadace ase smyslem
našich historických cen tu je. Nebo se mi to
jenom zdá?
Napište mi, budu ráda.
M
á význam udělovat celou řadu
cen? Ktomuto zamyšlení mě nutí
více než jindy dny, kdy si nadace
připomíná 35. výročí svého
založení. Přemítám otom, naco
čekají ti, kteří stáli ujejích začátků, iti,
kteří vlastně vPraze vytvořili novou nadaci.
Ačekají vlastně?
Sčím přijel František Janouch vroce
1990 dotehdejšího Československa? Při-
vezl nadaci súctyhodným jménem, kterou
založil veStockholmu, doPrahy. Přivezl
ji smyšlenkou, že bude inadále hlídačem
demokracie alidských práv. Přivezl sní
ivýznamné ceny, které rovněž založil
veŠvédsku apočítal sjejich kontinuálním
udělováním doma vPraze. Brzy ale otec
zakladatel pochopil, že má-li být nadace
vPraze úspěšná, má-li ověřit svou užiteč-
nost apotřebnost, musí oslovit veřejnost,
musí přijít sprojekty, které vzemi, kde slo-
vo nadace bylo tabu, vysvětlí lidem, co je
to charita aproč má smysl se doní zapojit.
To se podařilo ajiž vPraze vzniklé Konto
MÍŠA, Konto BARIÉRY adalší projekty jsou
toho důkazem.
Ceny ale neumřely ajá se při jejich
pravidelném předávání vždy vracím vmyš-
lenkách ty desítky let zpátky, kpohnutkám
zakladatelů. Zamýšlím se nad tím, zda by
byli spokojeni.
Cena Františka Kriegla má připomínat
občanskou statečnost jediného odvážného,
jenž nepodepsal tzv. moskevský protokol
vroce 1968. Připomíná afunguje! Důka-
zem jsou novodobí laureáti, kterým není
lhostejný obecný prospěch, adělají proto
více než my ostatní. Cena Toma Stopparda
zavýznamná esejistická adrobná literární
díla kultivuje literární prostředí aozdobila
jménem slavného rodáka avýznamného
britského dramatika, který je jejím spon-
zorem, řadu osobností zoblasti litera-
tury, společenských věd izneobvyklých
vědeckých oborů. Cena Jaroslava Seiferta,
již František Janouch založil bezprostřed-
ně poudělení Nobelovy ceny zaliteraturu
tomuto úžasnému lidovému českému
básníkovi. Než se vPraze vzpamatovali,
veStockholmu už se, obrazně řečeno,
udělovalo. Prvním laureátem byl Dominik
Tatarka, mezi dalšími snad nechybí nikdo
zvelkých českých literátů. Sama vzpomí-
nám naBohumila Hrabala, který si přišel
pro cenu dohonosné auly Živnostenské
banky vdžínové bundě asbatůžkem
nazádech, narozpačitého Václava Havla,
který se ptal, zda mu cena opravdu patří,
natiché básníky Josefa Hiršala, Pavla Šruta
aKarla Šiktance, nahřmotného Magora
Jirouse iskromného Jáchyma Topola…
anamnoho, mnoho dalších.
Cen není nikdy dost. Přemýšlím často
otéto větě místopředsedy naší Správní rady
Vaše Božena Jirků
bozena.jirku@bariery.cz
25
Klubko cen Nadace Charty 77
VZÁCNÁ FOTKA z prvních let fungování nadace v Praze.
Václav Havel a Bohumil Hrabal se sešli v hale Živnostenské banky v Praze Na Příkopech.
Bohumil Hrabal tu 25. října 1993 přebíral Cenu Jaroslava Seiferta. Foto: Ondřej Němec
Ceny ale neumřely ajá se při jejich
pravidelném předávání vždy vracím
vmyšlenkách ty desítky let zpátky,
kpohnutkám zakladatelů. Zamýšlím se
nad tím, zda by byli spokojeni.