Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 15

15

můžeš / číslo 3 - 2014

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

ikombinovanými vadami, děti chronicky

nemocné, ale iobyčejní malí občánci, kte-

rým stát zrušil jesle, atím inaději naza-

městnání pro jejich maminky, tu nacházejí

skoro nacelý den perfektní péči azajímavý

program. Vlastně ispeciální školu, rehabili-

tační tělocvik, bazén ikeramickou dílnu. Co

chybí? Především prostor pro slušné platy

zdejších neuvěřitelně zatížených pracovnic.

Poprvé narážíme naneviditelnou ruku

státu – autoři mzdových tabulek nemohli

podobná zařízení vidět ani zdálky. Samozřej-

mě sem nezískají ani jednoho muže, ikdyž

přebalit nebo posadit dovany takového dva-

cetiletého kluka sDownovým syndromem je

práce spíše pro vzpěrače. Zdejší ředitelka Iva-

na Homolová ale místo naříkání hledá další

možnosti, jak rodičům pomáhat. Například

odlehčovací pobyty. Ale zájem není…

„Příspěvky napéči zdaleka neplní svůj

účel. Mnoho rodin je bere jen jako další

příjem dorozpočtu. Poskytovatelům, atedy

icelému systému, se vrací tak třetina. To

je vážné iunás, ale ještě vážnější uobčan-

ských sdružení ajiných neziskovek. Dotace

města jsou velké, nastále lepší péči ale sta-

čit nemohou. Je nejvyšší čas zavést systém,

který aspoň trochu vrátí státní peníze tam,

kam byly určeny – dosociálních služeb. Pak

bychom mohli nabízet další, atřeba iindivi-

duální péči.“ Ředitelka se nemračí, jen jako

zkušená profesionálka kroutí hlavou nad

strnulostí sociální politiky.

Služba svírou ibez víry

Diakonie evangelické církve vLitoměřicích

už více než dvacet let pomáhá především

těžce postiženým. Její klienti mezitím do-

rostli dodospělosti apro jejich rodiny se tak

objevila nová otázka – doškoly už nemůže,

dopráce také ne, jak má naše dítě žít? Tváří

vtvář několika rodičům se ptáme – co by

bylo, kdyby toto zařízení neexistovalo? Ještě

než začnou odpovídat, vidíme, že pomyslet

jen navteřinu natakovou situaci je pro ně

nepředstavitelné. Manželé Smolíkovi, paní

Borošová ipaní Došková, manželé Martin-

covi těžko hledají slova…

Jejich dospělí synové sDownovým

syndromem tu třikrát týdně pobývají

mezi kamarády, pracují vdílnách, jezdí

navýlety zapamátkami, navštěvují místní

řemeslníky, vypraví se idodivadla nebo

jen naprocházku pokrásném Českém

středohoří. To všechno je výborné, ale

nejlepší je věta: Když je kluk nemocný, je

moc smutný… stýská se mu poDiakonii.

Pro ty, kteří to nezažili – největším problé-

mem těžce postižených dětí bývá samota,

prázdný čas utelevize, bezcílné bloumání

pobytě, nekonečný pohled zokna nastále

stejnou ulici. Ito málo, co umějí, postupně

zapomenou.

Klienti jsou samostatnější, sebevědo-

mější, rádi pracují aněkteří si troufají

inazaměstnání. Pro společnost dobrá

věc, pro rodiče skoro zázrak. Přidávají

stejně jako vSrdíčku: „Obdivujeme zdejší

pracovníky, že to při nízkých platech

stakovou láskou pro naše děti dělají.“

Zakladatel litoměřické Diakonie Zdeněk

Bárta tlumí pochvaly: „My máme zvašich

kluků také velkou radost. Vlastně bychom

vám měli děkovat, že nám dáváte příle-

žitost ktak smysluplné práci. Křesťanství

přece není jen být vcírkvi. Záleží totiž jen

natom, jací jsme lidé ajaké hodnoty jsou

pro nás důležité. “

Litoměřice jsou dobré místo pro život,

ipro život všelijak poznamenaný nešťast-

ným osudem. Mimořádná péče města

(pozoruhodného izdejším nedostatkem

korupčních skandálů ajiného zneužívání

veřejných peněz) osociální služby je pro

zdejší už skoro samozřejmostí. Ale udrží se

dobrá úroveň ipoletošních komunálních

volbách? 

Více na www.muzes.cz

Pár stokorun se zdá

mnoha rodičům příliš,

ikdyž samozřejmě

pobírají příspěvky

napéči.

TĚŠÍTE SE na další den? Zdejší ano.

UČÍME SE, ale pomalu a vklidu.

KDYŽ JSOU RODIČE spokojení…

RENATA

JURKOVÁ

by mohla

o efektivním

systému

přednášet.