Strana 21
časopis pro ty, kteří se nevzdávají
21
můžeš / číslo 3 - 2014
■ Tomáš Vaverka má reálnou šanci na medaili.
■ Parasnowboarding bude mít vSoči paralympijskou premiéru.
■ Český paralympionik se připravuje skolegy bez postižení.
sjezdovky. Vyzkoušel si už isalto do vody.
Nechce otom, ale moc mluvit, protože má
ještě jednu vášeň – vědu. Anechce, aby si
někdo myslel, že jedno zanedbává pro druhé.
Tomáš je vlastně samé překvapení.
Setkáte se sna první pohled plachým
mladým mužem bez postižení. Pak zjistíte,
že pojede na paralympiádu amiluje freeride
včetně skoků. Načež se dovíte, jak miluje
filozofii apostgraduálně studuje vysokou
školu ekonomickou. Kdyby tedy přivezl
zRuska zlato, bylo by to vůbec překvapení?
Mezi zdravými
Na startu paralympijského závodu
vesnowboardcrossu bude třicet dva
mužů apoloviční počet žen. Jede se
na tři kola, přičemž se do výsledků
započítají dvě nejpovedenější jízdy.
Trať měří přibližně kilometr. Jen na
vysvětlenou: Snowboardcross, zkráceně
SBX, je synonymem pro rychlost, skoky
itvrdé pády. To vše vtěsnáno do 50
až 90 vteřin na trati vybudované na
svahu atvořené umělými ipřírodními
překážkami. Ztelevizních přenosů si asi
vybavíte čtveřici závodníků uhánějících
rychle zkopce, vybírajících ostře klopené
zatáčky askákajících přes terénní vlny.
Parasnowboarding je velmi podobný,
ale trochu se přece jen liší. „Především
pojedeme jako jednotlivci, nikoliv
společně. Trať je méně náročná. Skoky
nejsou tak velké anesmí být za nimi
prohlubně,“ popisuje Tomáš základní
rozdíly proti olympijskému závodu.
Nehledě na rozdíly, Tomáš se připravoval
společně sčeskými reprezentanty bez
handicapu. Stal se součástí Czech SBX
Teamu. Od podzimu 2013 sním vyrážel do
hor, získal ijeho technickou atrenérskou
podporu. Trénoval tak ipo boku zlaté
medailistky ze Soči Evy Samkové. „Asi pro
ně nejsem až taková brzda, když mě mezi
sebe přijali,“ glosuje Tomáš moji otázku,
jestli snejlepšími českými snowboardisty
drží krok. „Moje výkony jsou srovnatelné
sjuniorkami,“ směje se.
Podle jeho slov je snowboardcross životní
styl. Jeho součástí je družná atmosféra
azápal pro společnou věc. Každé delší volno
znamená úprk do hor. „Až se vrátím ze Soči,
hned jak to půjde, zase někam vyrazím.
Ajelikož už bude po hrách, budu se moci
pustit ido trochu extrémnějších tratí. Teď
nesmím riskovat zranění.“
Snowboard ale není jediným Tomášovým
sportem. Věnuje se také stolnímu tenisu.
Skrze něj se dostal do Sportovního Clubu
Jedličkova ústavu Praha, jehož je členem.
„Ping-pong mě stále baví, chtěl jsem se vněm
prosadit také, ale pochopil jsem, že tam to
na reprezentaci nedotáhnu. Navíc mě hodně
zlobila dvojkolejnost, která je pro český
sport postižených typická. Některé federace
si konkurují, pořádají konkurenční závody.
Nechtěl bych, aby někdy něco podobného
postihlo snowboarding.“ Svým případným
úspěchem vSoči by chtěl přispět krozvoji
parasnowboardingu unás, inspirovat
další závodníky. „Apokud jde omůj
snowboardový sen mimo paralympijské hry,
tak tím je strávit zimu na Aljašce.“
Američané jsou jedničky ahegemoni parasnowboardingu.
Anajednou se zjevil nějaký nýmand bez trenéra
aservisního zázemí, který si dovolil ostře konkurovat.
PÁDY k tomuto sportu patří. Tomáš před paralympiádou léčil natlučené koleno.
SNĚHOVÉ PODMÍNKY
u nás letos nebyly
optimální, Tomáš
se ale cítí připraven.
TOMÁŠ a jeho fanoušci věří,
že bude důvod k úsměvu i po závodech v Soči.