Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 23

23
ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ
můžeš / číslo 3 - 2014
Jak jste se ocitl vAukčním salonu
výtvarníků Konta BARIÉRY?
Mám kladný vztah kcharitě. Možná to zní
ohraně, ale skutečně si myslím, že když může
člověk dávat, je to daleko hezčí pocit než
dostávat. Díky aukcím Konta BARIÉRY jsem
mohl prostřednictvím svých děl věnovat asi
daleko více peněz, než je běžné. Toho si moc
cením, je to pro mě velká radost.
Velmi mě zaujalo, jak si vaší práce cení
vJaponsku. Přece jen – ne každému se
podaří proniknout dotak odlišné kultury.
To se nepodaří nikomu. Znám tam spoustu
lidí, někteří tam žijí dlouhá desítiletí
adodnes si nejsou některými věcmi jistí.
Člověk může snadno udělat faux pas, aani
to netuší. Mně se to jednou stalo: byli jsme
najihu Japonska abavili se večer spiloty
japonských aerolinek ANA. Ajeden ten pilot
mi dal vizitku. Protože jsem ji ale ztratil,
druhý den jsem ho šel zdvořile požádat
onovou. Aon se najednou se mnou vůbec
nebavil… Tak jsme se podívali doprůvodce
atam stálo, že nejhorší vJaponsku je…
ztratit vizitku (směje se).
Čím jste tedy Japonce zaujal umělecky?
Já tam jezdím každý rok adělám většinou
plakáty ovážné hudbě. Sám jsem nad tím
přemýšlel, co se jim zrovna namně líbí.
Asi je to tím, že jsou takoví veselí ahraví
aten můj umělecký pohled je taky takový.
Apotom také to, co je vjaponské vizuální
kultuře tak důležité: staré dřevomalby.
Říkají jim ukiyoe – obrázky prchavého světa.
Vznikaly hlavně v18. a19. století. To jsou
malby svýraznou černou linkou, plněné
přímými barvami. To, co dělám já, vypadá
celkem podobně. Černá linka apřímé barvy.
Hned jsem si vzpomněl najaponský
komiks Manga.
Ano, ty se zase velmi líbí mně. Komiksové
vyjádření je pro mě přitažlivé. Sám je často
používám, bubliny, obláčky, naznačení
pohybu, hvězdičky (listuje svými ilustracemi
naiPadu aukazuje různé detaily). To je
všechno odvozené zkomiksu.
Jací Japonci vlastně jsou? NaEvropana
nutně mohou působit trochu
komplikovaně auzavřeně.
Jsou nesmírně uctiví amilí, veselí lidé.
Nemám špatnou zkušenost. Sdespektem
se dívají nazápadní soupeření, třeba
konkurenci mezi firmami, to vJaponsku
prakticky není. Spíše vzájemná úcta. Ataké
děti jsou tam vzdělané. Měl jsem snimi
nějaké workshopy auž vosmi letech znaly
Dvořáka, Smetanu idalší.
Konto BARIÉRY připravuje . aukční salon výtvarníků.
Aukce proběhne vprosinci  vpražském Karolinu avýtěžek půjde napodporu
vzdělávání studentů se zdravotním postižením.
Katalog starších uměleckých děl, která lze ještě koupit, nawww.kontobariery.cz
Skoro nakaždé dovolené potkám
někoho vtričku smotivem,
který jsem maloval.
Jaký je to pocit, potkávat se vzahraničí?
(směje se) To se někdy stane. Skoro
nakaždé dovolené potkám někoho vtričku
smotivem, který jsem namaloval. Je to
takové srandovní. Jednou vŘecku jsem
to tomu člověku iřekl, abyla to skutečně
legrace.
Výstav jste měl bezpočet pocelém
světě. Které si ceníte nejvíce?
Překvapivě nejlépe zorganizovanou výstavu
jsem měl vté Káhiře, bylo to zapodpory
českého vyslanectví aměl jsem tam
iworkshopy sdětmi. To bylo bezvadné.
Poumělecké stránce si zase cením výstavy,
kterou jsem měl tady vPraze vroce 2012.
Bylo to vGalerii 1. patro.
BAREVNĚ A VESELE.
Tak dokáže Jiří Votruba vidět svět:
od konzumního způsobu života přes portréty lidí
celého světa až po ilustrace dětských knížek.
Můžeš