Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 12

12
můžeš / číslo 3 - 2014
TÉMA: Sociální politika vpraxi
tak, jak to potřebuje, azároveň pomáhat
spolu sním dalším desítkám dětí spostiže-
ním vnašem okrese!
Teď jsme např. navlastní náklady – tj.
bez pomoci státu, jen spomocí sponzor-
ských darů, kompletně rekonstruovali bu-
dovu, vekteré funguje odčervna Centrum
denních služeb. Najedné straně jsem hrdá,
že jsme to dokázali azapůl roku dobrovol-
nicky asvelkou pomocí mnoha firem jsme
vybudovali odpovídající zázemí pro osoby
spostižením, nadruhou stranu to cítím
jako velkou nespravedlnost, když stát nedá
natyto důležité věci ze svého rozpočtu ani
korunu! Ato jen proto, že jsme neziskovka,
anemáme tedy zřizovatele, který by investi-
ce měl zajistit.
David Zapletal
47 let (morbus Friedreich – postižení míšních
provazců, amputovaná pravá noha pod kolenem
alevé chodidlo, zapatnáct let prodělal třicet pět
operací – nemoc je progresivní):
Můj měsíční příjem, tedy invalidní
důchod, je 9170 Kč + příspěvek napéči
4000 Kč.
Mé výdaje jsou bohužel vysoké. Vpřed-
loňském roce jsem chtěl podnikat, atak
jsem si vzal tři půjčky. Dohromady zhruba
sto tisíc. Bylo to voblasti mobilních tele-
fonů aPC tabletů. Tudíž jsem potřeboval
itechnika načástečný úvazek. Pozval jsem
si jednoho nanávštěvu, aon mě okradl.
Nejenže ukradl peníze, ale imůj oblíbený
fotoaparát ajiné věci. Byl jsem znechucen,
adocela jsem se istyděl zasvou nezod-
povědnost, takže jsem to zhlouposti ani
nenahlásil. Teď měsíčně splácím zhruba
šest tisíc abudu splácet ještě čtyři roky. Je
velmi nepříjemné, když si nemůžete nic
koupit.
Bydlím urodičů, kteří se starají, abych
se cítil aměl co nejlépe. Jenže vmém
věku je to velmi potupné astydím se zato!
Mamince odevzdávám příspěvek napéči,
ale zdůchodu mi zbývá opravdu málo. Když
zaplatím telefon, internet adalší položky,
jsem naminimu. Jiné neziskové organizace
než Konto BARIÉRY Vpodstatě neznám, ale
je to skvělá organizace!
Nakulturu určitě nemám. Cestování?
Moc rád bych se někam podíval, ale to je jen
sen. Jelikož jsem si našel sponzory, začal
jsem se sportem. Chodím doposilovny aza-
čal jsem jezdit nahorském kole. Vloňském
roce jsem ujel zhruba dva apůl tisíce kilo-
metrů. Moc mě to začalo bavit, dává mi to
pocit svobody. Pokud seženu ještě nějakého
sponzora, abych měl dostatek finančních
Manželé Luskovi
Ondřej 28 let, odnarození prakticky nevidomý
(atrofie zrakového nervu, silně trubicové vidění),
Kateřina 22 let, odnarození má řadu zrakových
vad, které před čtyřmi lety vyústily veslepotu.
Mají 16měsíční dceru Elišku, která žádné
postižení nemá.
Dávky unás tvoří dohromady cca
8000 Kč, celkové příjmy 28000 Kč, dotoho
však počítáme iinvalidní důchody arodi-
čovský příspěvek.
Celkové výdaje jsou vtomto případě
kolem 23000 Kč počítaje vto nákladný ná-
jem, jídlo, základní potřeby pro péči odítě
apodobně.
Rodiče obou znás bydlí poměrně dale-
ko, ale jejich pomoc je pro nás velmi cenná
prostředků, chtěl bych během několika dnů
ujet více než tisíc kilometrů. Tak snad se
nakole podívám iněkam dál?
Díky rodičům bídu necítím, ale kdy-
bych byl sám, tak jsem naulici. Mám pocit,
že nás, zdravotně postižené, vláda stále
více omezuje díky škrtům výhod, které
jsme měli. Například jednou zapět let
naPC. My, zdravotně postižení, si svůj úděl
neseme celý život aneměli jsme navýběr,
tak proč nám to stát ještě ztěžuje? Vloň-
ském roce jsem popěti letech podstoupil
nechutnou proceduru prověření svého
zdravotního stavu posudkovým lékařem,
ale tím prošli asi všichni. Udělalo se mi do-
cela špatně, když přišly papíry, vekterých
bylo, že tuto proceduru musím podstoupit
znovu ivletošním roce. Myslí si snad, že
mi nohy dorostou? Nebo že moje pořád se
zhoršující choroba náhle ustoupí? Nemož-
né anechutné! Stále častěji mám velké
bolesti vpáteři, které musím mírnit opiáty
předepsanými lékařem.
DAVID JE BOJOVNÍK,
ale na byrokracii nemá.
ONDŘEJ SI NESTĚŽUJE,
ovšem k pochvalám má daleko.
Můžeš