Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 9

Názvosloví

Čeština je krásný jazyk a má

mnoho synonym. Pro vyjádření

trvalejší či trvalé zdravotní poruchy

jsou používána slova postižení,

handicap nebo počeštělé hendikep.

Podstatně méně je používán

termín disabilita. Nemyslím si, že

bychom měli být škatulkováni,

protože každý z nás je zvláštní,

speciální, každý jsme dostali nějaké

dary, které v sobě neseme, které

můžeme rozvíjet a jimiž můžeme

být užiteční druhým. Ale rozumím

tomu, že je třeba v některých

souvislostech tato slova používat.

Slovo postižení nemám ráda,

protože, ruku na srdce, kdo z nás

není nějak postižený – v širším

i užším slova smyslu? Používala

jsem slovo handicap; ale jeho

fonetický přepis do češtiny mi

trhá oči a jednoznačně mi neladí,

a jazyk v psané formě by měl

lahodit i oku.

Jakmile se objevil výraz disabilita,

stal se mým favoritem. Latinské

habilitas překládáme jako

schopnost, z něj se vyvinulo italské

vyjádření schopnosti abilità a totéž

v angličtině – ability. To be able

znamená v angličtině být schopen.

Předpona dis- vyjadřuje změnu.

Tedy člověk je schopen, ale jiným

způsobem, jinak. Možná méně,

možná částečně, ale je schopen.

To je to, co se mi na slově disabilita

líbí: že nese v sobě pozitivitu, že

ponechává člověku jeho schopnost,

byť nějak modifikovanou.

Známe výrazy dyslexie (změna

schopnosti číst), dyskalkulie

(změna schopnosti počítat),

dysortografie (změna schopnosti

psát – porucha pravopisu) atd. Jistě,

zde je předpona dys- s ypsilonem,

ale princip je stejný. Člověk

má schopnost, ale je změněná.

Takže hlasuji oběma rukama pro

disabilitu.



Autorka je lékařka,

členka rady Konta Bariéry.

SLOUPEK Lii VAŠÍČKOVÉ

9

POJEM SOCIÁLNÍ BYDLENÍ POLETUJE NAŠÍM VEŘEJNÝM PROSTOREM

UŽ LÉTA. ODBORNÍCI PŘIPRAVUJÍ ZÁKON, VEŘEJNOST MNOHDY NEVÍ,

O CO VLASTNĚ JDE, MAJITELE BYTŮ A DOMŮ TO JAKSI NEZAJÍMÁ,

A TAK OBČAS PŘIJDE NĚJAKÁ TELEVIZE SDRASTICKÝMI ZÁBĚRY

PŘEDRAŽENÝCH MIZERNÝCH UBYTOVEN NEBO SE STEJNĚ DRSNOU

DOKUMENTACÍ DEVASTACE, KTEROU ZPŮSOBILI SAMI NÁJEMNÍCI.

Bezdomovectví

není přirozené

Text: ZDENĚK JIRKŮ

Foto: JAN ŠILPOCH

Proč vlastně potřebujeme sociál-

ní bydlení?

Za socialismu existovalo, řekněme,

veřejné bydlení, často spojené se

zaměstnáním v konkrétním podni-

ku, a hlavně založené na přídělovém

systému. Stát měl přesný mechanis-

mus, podle něhož přiděloval byty,

ŠTĚPÁN RIPKA:

i když i tam pochopitelně bujela ko-

rupce. A další věc – údržba a obnova

bytového fondu nebyla dobrá. Přesto

se stavělo, bydlelo a bytová nouze

byla skoro vyřešená.

Po revoluci se tento stav podstat-

ně změnil. Jedna z hlavních tezí čes-

ké cesty ke kapitalismu byla – každý

vlastní byt, přestože v mnoha vyspě-

lých zemích to tak není. Takže byla

velká pozornost soustředěna na priva-

tizaci bytů, často za nízké ceny. Určitě

Štěpán Ripka patří

k těm občanským

aktivistům, kteří

jen neprotestují.

Je spoluautorem

odvážných, ale

realistických

návrhů.