Strana 16
REFLEKTOR / TRIBUNA
Doby uklánějícího se Pana Vajíčka od-
foukly současné reklamní a marketingové
kampaně. Kdysi dávno tahle animovaná
postavička v Československé televizi optic-
ky oddělovala jednotlivé reklamy. A dnes?
Divák v televizním programu často marně
hledá klidnou zábavu, pořad, kde se nestřílí
a nikdo nikoho nepronásleduje. Všechno na
světě má být cool, hlavně do toho naplno jít,
žít bez nudy! K napínavému filmu získáváte
i bonus – bloky reklam. Když ho rozeznám,
odcházím… Jako mnozí jiní.
Příšerný jek v lese mě ale jednou
u obrazovky přikoval, zhlédla jsem hraný
minipříběh. Milence v lese vyděsí řev šíle-
ného houbaře, nesmělý mladík uklouzne
a v dalším střihu již sedí na dvoukoláku, v in-
validním křesle. To máte fakt natotata! (Stejně
zní i povedený slogan nejvýhodnější půjčky
na trhu…) A pokud sledujete spot do konce,
zjistíte, že sedět na vozíčku přináší skvělé vý-
hody! Jak lákavě vypadá kurzíva: Při invaliditě
úrazem vyplatí společnost 150 % plnění!
Na internetu jsem našla četné komentáře
o houbařské reklamě, která mi připadala na
hraně etiky. Zjistím, že zavedená penzijní
a pojišťovací společnost vsadila na moment
diváckého překvapení! Dílko má i název –
Na štěstí se vždy spolehnout nemůžete, na
vás záleží… Společnost si mne chlubivě ruce
nad sledovaností vyvedené nahrávky, spot
sklízí řadu plusových hvězdiček. Mediální
analytici by možná považovali můj negativní
odsudek za přehnaný a vyhrocený. Ale ti, pro
které je vozík realita, vědí své. Pokud by se
vyhlašoval v řadě tuzemských cen reklamní
Antioscar, hlasuju pro tohle televizní dílko.
Alespoň vstup do finále je jistě nemine.
O pár měsíců později společnost vrátila
do hry hurónský jek houbaře, jen zmizel
úraz a invalidní křeslo. Reklama o houbaři
je kratší (a také levnější), přišla o „veselý“
konec. Že by se někdo chytil za nos? Ale
ne, omyl, původní i nová verze na obrazov-
kách pro úspěch zůstávají.
Prostě marketing bez jakýchkoliv manti-
nelů vládne v současnosti médiím, ať to stojí,
co to stojí! Chce to jen nápad – mám další
adepty na Antioscara – Karolína, vnučka
Zdeňka Milera, tvůrce Krtečka, vytvořila pro
zapřisáhlého starého mládence v kalhotkách
kamarádku s mašlí. Marketingově zdatná
nositelka práv oblíbené dětské postavičky
říká, že si to diváci přejí. Objevení šťastné
rodiny je prý důkazem unikátního přístupu
ke globálnímu jazyku animovaného filmu.
Možným finalistou je reklama na tmavé pivo
Bernard, které propaguje polonahá vnadná
černoška – jedná se prý o nevídaně rasistic-
kou a sexistickou záležitost.
Musím se vážně zamyslet: fakt nejsem
jen hloupá mentorka, která nechápe ducha
doby? P. S.: Jsem pojištěná, chodící…
Specialisté na problematiku postižení
občas řeší korektní názvosloví. Určitá
slova jsou označena za nevhodná. Osobně
takové diskuse považuji za pseudoproblém
a nejsem asi jediný vozíčkář s podobným
postojem. Nedotkl jsem se teď sám sebe?
Vždyť vozíčkář je stigmatizující označení,
ne?
Ani pořádně nevím, jak správně sdělit,
že nechodím. To je sice nepopiratelný fakt,
formující můj život, ale zdá se, že politicky
korektní je tuto nepřehlédnutelnou sku-
tečnost cudně zamlčovat. Vznikají pak nic
neříkající vazby jako – osoba se zvláštními
potřebami. To jsme přece občas všichni.
Mohu popustit uzdu fantazii, co by mi od-
pověděl recepční v hotelu, kdybych se ho
telefonicky dotazoval, zda jsou připraveni
na hosta se zvláštními potřebami…
Uznávám, že některé termíny už jsou za
hranou, přestože v minulosti se používaly.
Příkladem je třeba mrzák nebo kripl, ty
dnes považujeme za nadávky – ačkoliv
v rámci černého humoru uvnitř komunity
se jich ještě nebojíme. To však není otázka
umělé korektnosti, ale vývoje jazyka
a obecného vnímání kontextu daného slova.
Záleží přece na tom, jak to myslí ten,
kdo slovo pronáší. I dítě rozliší nadávku.
Myslím, že odborností nezasažený uživatel
jazyka nevnímá nic negativního např.
na termínu handicapovaný. Přesto je mi
vemlouváno, proč by mi mělo takové
označení vadit. V angličtině už je dnes
totiž nekorektní. Přitom v češtině žádný
negativní přídech nemá. Podle mého
názoru zní dokonce mnohem lépe než
postižený. Pardon, s postižením, protože
musím dodržovat vazbu, jež má zdůraznit,
že jsem v první řadě člověk, nikoliv posti-
žený. Co na tom, že to mluvenou i psanou
řeč šmodrchá! Coby novinář se s touto
povinností peru, protože často narušuje
přirozenou kompozici věty. A většina
obyčejných lidí na to stejně zcela přirozeně
kašle, protože o této poučce vůbec neví.
Když už zmiňuji jazykový vývoj, musím
se pozastavit u slova invalidní. Pro mnohé
je už za zenitem, přestože jde stále o ter-
minus technicus – např. invalidní důchod.
Zdá se, že je ve fázi přechodu k obecně
nepřijatelnému pojmu. Do jaké míry je
to zásluha jazykotvorných obroditelů
korektnosti, nevím. Možná se pletu. Třeba
opravdu poupravují náhled společnosti.
Já si to nemyslím. Klidně budu invalidní
mrzák s postižením, pokud budu vědět,
že to v jazyce mého kmene znamená plno-
hodnotný člověk, který má nepopiratelná
omezení, ale nemusí se stydět.
To máte natotata!
Invalidní mrzák spostižením
MICHAELA ZINDELOVÁ
se pozastavuje
nad reklamním jazykem
RADEK MUSÍLEK
komentuje spor
o vhodné názvosloví