Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 11

Že staří lidé

nejsou aktivní?

Jedním z často opakovaných

předsudků je tvrzení, že staří lidé

jsou pasivní, bez aktivity, bez

zájmů, odevzdaní osudu, od života

již nic neočekávají, jsou sobě

samým a někdy i celé společnosti

jen na přítěž. Práce přece není jen

činnost, za kterou jsme placeni, ale

každá aktivita, která společnosti

přináší hodnoty. Staří lidé jich

přinášejí možná více než mladí,

kteří jen vydělávají peníze a pak je

utrácejí. Aktivity starých lidí nejsou

tolik vidět, nezaznamenávají se do

HDP ani se o nich nepíše v titulcích

hlavních článků novin.

Podívejte se, kdo vede, tedy

organizuje veřejný neboli

společenský život, kdo zakládá

nevládní neziskové dobrovolnické

organizace, kdo dojednává

přednášky, divadelní představení,

společné návštěvy památek,

výlety do okolí a různá setkání

na malých městech a v malých

obcích. Často staří lidé – penzisté

či chcete-li důchodci. O tom se sice

nepíše tak často jako o premiérách

v Praze, Brně, Ostravě či Karlových

Varech, ale právě tyto aktivity,

které obvykle organizují staří lidé,

vytvářejí veřejný život v obci.

Mladší lidé chodí do práce, starají

se o děti, dělají kariéru, a činnost,

za kterou se neplatí, podceňují.

Jenže i to, co se dělá zadarmo,

vytváří hodnoty, a někdy i větší než

činnost, kterou děláme za peníze.

Uspokojení z takovéto aktivity je

opravdu vyšší, protože odměnou

je spokojenost těch ostatních,

hezký podvečer, kdy se vzpomíná,

co lidé společně prožili. A vlastní

uspokojení a vděčnost druhých

mají často vyšší hodnotu než

peníze, které jsou anonymní a za

něž si kupujeme jen věci.



Autorka je socioložka,

členka rady Konta Bariéry.

SLOUPEK Jiřiny ŠIKLOVÉ

11

tiku anebo jen projevit solidaritu. Zatím však nemají

použitelný nástroj. Nové vedení Svazu měst a obcí má

ale mnoho rozumných názorů.

Odpůrci tohoto zákona tedy zeslábli?

Ne tak úplně, debata se spíš přesunula z transparentních

pracovních skupin do kuloárů, politických obchodů, vy-

važování tlaků a zájmů. Ti, kteří zákon nechtějí, pracují

s argumentem, že obcím vznikne nová povinnost, ale

stát je finančně nepodpoří. Takové zkušenosti obce mají

z jiných oblastí a je velmi důležité přípravu zákona spojit

i s přípravou záruk, že tentokrát to tak nebude.

Jak by měl vypadat optimální model sociálního

bydlení?

Nejdůležitější je, aby se vůbec nepoznalo, jestli jde

o sociální nebo jiný nájemní byt. Nemůžeme dopustit,

aby sociální byty byly stigmatizující. Mají lidem pomá-

hat k návratu do normálního života, ne jejich pozici

ještě zhoršovat. Je také nutné nemyslet jen na popu-

lární cílové skupiny, jako jsou senioři, matky samo-

živitelky, lidé s postižením, ale myslet šíře – takové

bydlení má největší přidanou hodnotu (a to i z čistě

ekonomického hlediska) pro člověka, který je v by-

tové nouzi. Prakticky vzato: potřebujeme sociální

bydlení, které bude ukončovat bezdomovectví. Tedy

nastavit úplně jasná pravidla a dát přednost těm, kteří

jsou na tom nejhůře.

Není takový cíl vdaleké mlze?

Na celostátní úrovni těžko říci. Vláda schválila koncep-

ci sociálního bydlení, připravuje zákon, Andrej Babiš

opakovaně říkal do médií, že na sociální bydlení najde

v rozpočtu peníze navíc. Další bude záležet na parla-

mentu. Mám však velkou radost například ze spolu-

práce s vedením Brna. Tam se nebojí dělat nepopulární

věci, které ovšem dlouhodobě ocení většina obyvatel.

Budou přijímat strategii sociálního začleňování včetně

ukončování bezdomovectví. První v republice!

Nejde o deklaraci, ale o uplatnění tří jednoduchých

zásad – především preventivně zasáhnout tam, kde

ztráta bydlení hrozí. A pokud už k tomu dojde, epizo-

da bezdomovectví musí být co nejkratší. Každý další

den bez domova člověka devastuje. Za třetí – nedovolit

opakování. Takže můžeme na příkladu jednoho vel-

kého města vidět nevídané: počet lidí bez domova se

bude snižovat. Přál bych si, aby nezůstalo jen u Brna.



Kdo je Dr. phil. Štěpán Ripka

Etnograf asociolog se zájmem omarginalitu, etnické

identity, náboženství abezdomovectví.

Je odborným asistentem na Ostravské univerzitě

apředsedou Platformy pro sociální bydlení. Jejím cílem

je prosazení zákona osociálním bydlení aukončení

bezdomovectví vČR.