Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 10

REFLEKTOR

to přispělo k popularitě polistopado-

vých vlád, jenomže… všichni nedostali

příležitost takto získat vlastní byt. Jsou

a budou odkázáni na nájemní bydlení.

My přece ve městech potřebujeme

i profese, které nemají velké výdělky.

Pekaře, městského strážníka, uklízeč-

ku, obyčejného úředníka. Ti nemohou

denně dojíždět z druhého konce re-

publiky… A pak jsou tu lidé objektivně

sociálně znevýhodnění – dlouhodobě

nemocní, postižení, nezaměstnaní,

lidé s velmi nízkou nebo žádnou kva-

lifikací. Pro všechny tyto občany, ale

i pro další, potřebujeme relativně levné

a solidní bydlení.

Kolik takových bytů tedy chybí?

V uplynulých letech se z celkového

objemu veřejných peněz do bydlení

dávalo osmdesát procent na podporu

vlastnického bydlení a jen minimum

na byty nájemní. Takže nyní je sto ti-

síc občanů této republiky bez domova

nebo v přímém ohrožení svého bydle-

ní. A pak je dalších tři sta tisíc lidí, kteří

vydávají na střechu nad hlavou více

než čtyřicet procent svých příjmů. Je

tedy co řešit a bude to velká proměna,

velký tlak na veřejné investice, ale také

velký požadavek na změnu chování

samospráv, vlády i zákonodárců.

Jak stouto situací souvisí spe-

cifický problém ghett, ubytoven

aveškerého špinavého byznysu,

který je stím spojen?

Odkud začít? Rozhodně platí, že po-

čet lidí bez domova a v bytové nouzi

obecně je přímo spojen s nabídkou

dostupného bydlení. Když se podí-

váme na statistiku jednotlivých míst

a regionů, tak lehce najdeme přímou

souvislost s lokálními hospodářský-

mi problémy, restrukturalizacemi atd.

Problém vyloučených lokalit s tím

souvisí takhle – velká část tzv. ghett

vznikla řízeným sestěhováním. A po-

kud ne, jednalo se o tlak na vyloučení

určité části obyvatel právě kvůli ztrátě

jejich sociální pozice, jejich vytlačení

z trhu práce nebo prostě jejich celko-

vému sociálnímu oslabení.

Za socialismu se lidé stěhova-

li za prací i bydlením současně.

Dnes existuje velká masa lidí, kteří

se prostě musí někde ubytovat bez

ohledu na pracovní a vůbec exis-

tenční příležitosti. Jsou nuceni jít

tam, kde mají ještě menší šance…

Ale tolik let otom víme…

Nechci vás zatěžovat celou histo-

rií snah o zákon o sociálním bydlení.

Často byl torpédován jen proto, že byl

chápán jako zákon o bydlení Romů,

což je samozřejmě hloupost. Ale vy-

trvalá. Prostě po desítkách let jsme

snad u jistého pozitivního posunu, ale

ještě to bude trvat… Je to trochu záha-

da. Už za první republiky existovala

závazná pravidla, že každý dům musí

povinně mít nejen hezkou fasádu, ale

od obchodu nebo provozovny v příze-

mí přes byt pana domácího výš a výš

lacinější bydlení – až po kamrlík pod

střechou pro nejchudší. Nikomu to ne-

vadilo, dnes se to těžko vysvětluje.

Jsou dnes hlavní překážkou sa-

mosprávy obcí?

Někteří starostové si myslí, že so-

ciální bydlení pro lidi s nízkými

příjmy, nezaměstnané, lidi všeli-

jak postižené a podobně není jejich

věc. Prostě tvrdí, že to nejsou jejich

občané, kdo ví, odkud přišli a proč.

Ovšem více než polovina obcí myš-

lenku sociálního bydlení podporuje,

protože jejich zastupitelé pochopili,

že tak mohou lépe ovlivňovat so-

ciální strukturu obyvatel, dobře dělat

praktickou a konkrétní sociální poli-

Už za první republiky

existovala závazná

pravidla, že každý

dům musí povinně mít

nejen hezkou fasádu,

ale od obchodu nebo

provozovny v přízemí

přes byt pana domácího

výš a výš lacinější

bydlení – až po kamrlík

pod střechou pro

nejchudší. Nikomu to

nevadilo, dnes se to

těžko vysvětluje.