Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 26

ŽIVOT

Optimistický

nezmar Vendula

Text: RADEK MUSÍLEK

Foto: JAN ŠILPOCH

Zřejmě by se o ní slušelo psát jako

o doktorce Neumannové, protože má

titul PhDr. v oboru historie a českého

jazyka. Jenže ona sama se každému

představuje prostě jako Vendula, což

jen podtrhuje její přátelskou a ne-

formální povahu. S druhými lidmi

ráda debatuje o všem možném a umí

poutavě vyprávět. Nejraději nad šál-

kem černé kávy s neodmyslitelnou

cigaretou. Rozhodně to stojí za tro-

chu koncentrace, kterou musíte vě-

novat Vendulině horší artikulaci. Tu

zapříčinila dětská mozková obrna.

Její rodiče bychom mohli nazvat

intelektuální elitou, a to ještě dobře

situovanou – s rodinným činžákem

na Vinohradech. Budoucí tatínek

František Neumann, uznávaný lé-

kař-porodník židovského původu,

si v předvečer druhé světové války

vzal o patnáct let mladší vystudova-

nou architektku Květu Cyprovou.

Kdyby se v únoru 1939 rozhod-

li vycestovat do Anglie, kde už měl

doktor Neumann zajištěné místo na

klinice, vše mohlo být jinak. Prý teh-

dy už šli na vlak. Potkali však vojá-

ka, který si pískal písničku od Karla

Hašlera, a oba si uvědomili, že tuhle

zemi nemohou opustit. Přes všechny

pozdější těžkosti si to podle Venduli-

ných slov nikdy nevyčetli.

PŘEDČASNÝ PŘÍCHOD

Vendula Neumannová se narodila

o dva měsíce předčasně v březnu

1944. Své zdravotní komplikace

v podobě kvadruparetické dětské

mozkové obrny přikládá právě těž-

ké době a obrovskému stresu, ve

kterém žila její maminka. Tatínkovi

kvůli židovství hrozilo každodenní

nebezpečí, musel se částečně i skrý-

vat. Část jeho příbuzných skončila

v koncentračních táborech.

Malá Vendulka byla i přes svůj

pomalejší vývoj bystré a láskyplně

opečovávané dítko. Obětavost a od-

hodlání manželů Neumannových

vychovat svou dceru jako plnohod-

notného člověka byl ten nejlepší

základ, jaký mohla do života dostat.

Vděčnost mamince a tatínkovi nikdy

neopomene zdůraznit.

Dramatické události z konce vál-

ky zná pochopitelně jen z vyprávění

a dochovaných matčiných pozná-

mek. Následující roky však neměly

být o mnoho lehčí.

TĚŽKÁ LÉTA PADESÁTÁ

Místo plánované ozdravné kúry ve

specializovaném sanatoriu poblíž

PŘÍBĚH VENDULY NEUMANNOVÉ (71) JE ŽIVOUCÍ KRONIKOU ČLOVĚKA

STĚŽKÝM POSTIŽENÍM VKULISÁCH POHNUTÝCH HISTORICKÝCH

UDÁLOSTÍ NAŠÍ ZEMĚ. NARODILA SE DO NELEHKÝCH ČASŮ

PROTEKTORÁTU, VYRŮSTALA, STUDOVALA ADOSPĚLA VDOBÁCH

TOTALITNÍ NESVOBODY. POMYSLNÝ OSUD SE SNÍ NEMAZLIL ANI

VOSOBNÍM ŽIVOTĚ. PŘESTO JE NEZDOLNÁ OPTIMISTKA, PŘÍKLAD

NESPOUTANÉ MYSLI AHOUŽEVNATOSTI.

Vendula

Neumannová

má útulný pokoj

plný oblíbených

knih, ale nikdy

se mezi ně

neuzavřela. Ráda

poznává svět

anové lidi.