Strana 8
8
můžeš / číslo 2 - 2015
TÉMA: Zdravotnické pomůcky
■ Pomůcky se dodávají bez soutěží.
■ Praxe pojišťoven není pružná.
■ Zdravotnictví doplácí na nedisciplinované pacienty.
Alena DERNEROVÁ:
Pomůcky?
Systém
není vpořádku
Text: ZDENĚK JIRKŮ
Foto: JAN ŠILPOCH
Je naše sociální politika, zejména při
poskytování nejrůznějších pomůcek pro
zdravotně postižené, dost adresná? Umí
přesně identifikovat skutečné potřeby
konkrétního člověka?
Jako členka správní rady Všeobecné zdra-
votní pojišťovny mám zatím tuto zkušenost
– několikrát jsem se snažila otevřít velké
téma kočárků avozíků, zejména jejich často
neuvěřitelně vysoké ceny. Amoc podpory
jsem nezískala.
Problém je totiž vtom, že se onejlepší
cenu těchto pomůcek nesoutěží, pojišťovna
prostě akceptuje návrh dodavatele. Každý si
dovede představit, okolik peněz tak so ciální
systém přichází. Uléků se to jakžtakž poda-
řilo, ale upomůcek soutěž chybí ajá myslím,
že to nebude náhoda. Takže se mi zdá, že
zájem apotřeba pacienta nejsou to hlavní.
Nebyly by řešením tzv. pozitivní listy,
jejichž používání se zvažuje umedika-
mentů?
Naopak. Pozitivní list doporučuje lékařům,
co mají předepisovat, amůže se stát, že za
jeho respektování mohou být ibonifikováni.
Já za sebe říkám, že bych předepisovala léky
bez ohledu na pozitivní list. Jsem zásadně
proti tomu, aby vznikl pozitivní list na zdra-
votnické pomůcky.
Může se stát, že lékař vysloveně odmít-
ne pomůcku předepsat?
Někdy pošle žadatele za kolegou, okterém
si myslí, že má ktématu blíž. Třeba ortope-
dové posílají pacienty za námi, neurology.
Ale hlavní problémy jsou vobrovské admi-
nistrativě.
Příklad: kočárek pro postižené dítě –
zdánlivá banalita. Jenomže já musím pře-
depsat kočárek, abdukční klín, který fixuje
nohy kvůli správné poloze kyčlí, čtyřbodový
fixační pás, krytky kol, madla, jejich kryty
atd. Takže najednou mám před sebou osm
deset dvojitých formulářů, které musím
přesně vyplnit. Aztrácím čas na dalšího
pacienta.
Jaký má vlastně lékař prostor vyhovět
zřetelně oprávněnému požadavku pa-
cienta? Jste hodně svázáni nejrůznějšími
směrnicemi?
Když pominu vozíky akočárky, prostor je
stále menší. Mnoho lidí potřebuje inkon-
tinenční pomůcky, jako jsou pleny nebo
cévky. Diabetici jehly adiabetické prouž-
ky. Uvšeho jsou pojišťovnou nastaveny
přísné limity; když je překročím, platím ze
svého.
Ale třeba zmíněné proužky (pomůcka
na stanovení okamžité úrovně cukru vkrvi
– pozn. redakce) jsou unás ve srovnání se
Slovenskem velmi drahé, takže jich lékař
může předepsat méně.
Nedávno jsem do své senátorské kancelá-
ře dostala dotaz pacienta po operaci prosta-
ty, který se musí cévkovat. Rigidní (tvrdé)
cévky jsou prostě víc než nepříjemné, takže
používá plastické, ale limit od pojišťovny je
tak nízký, že si musí doplácet řádově tisíce
korun za měsíc.
Umí zdravotnický systém zareagovat
na potřeby, které vznikají znových
možností medicíny? Myslím tím nové
technologie, postupy…?
Mým velkým tématem jsou kochleární
implantáty. Dnes umíme zachránit mnoho
předčasně narozených dětí. Mají nejen
nízkou porodní váhu, ale často také mj. ne-
dostatečně vyvinuté sluchové ústrojí. Proto
se v porodnicích prosazuje screening, aby se
co nejdříve zjistilo, zda hrozí vážné atrvalé
poškození sluchu.
Vkladném případě je pak vhodné apliko-
vat kochleární implantát už kolem jednoho
roku věku. Jinak hrozí zakrnění centra
řeči aje ohrožen iduševní vývoj dítěte.
Kochleární implantát je velmi jednoduše
�
Když nyní slyším, že se plánuje
úhrada léčby diabetické nohy
kmenovými buňkami, což je neověřená
avědecky neverifikovaná metoda,
ptám se: Jedna noha za sto tisíc?