Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 28

28

NA CESTÁCH AUTO-MOTO

můžeš / číslo 2 - 2015

■ Ostravský Unicar patří kpartnerům projektu Auta bez bariér.

■ O řidiče shandicapem se tu stará Eva Gelnarová.

■ Vloni si odsud odvezly auto více než tři desítky zákazníků.

Auta lidi zraňují, proto pomáháme

Eva GELNAROVÁ:

Text: PETR BUČEK

Foto: AUTOR

Když jsem vás potkal poprvé, řekla jste

mi krásnou věc. Že jste se do projektu

Auta bez bariér zapojili, protože lidé čas-

to ke svému handicapu přijdou vautě.

Avy jakožto prodejci aut cítíte spolu-

zodpovědnost za takové nehody.

Loni knám přijeli dva naši dlouhodobí

zákazníci – anajednou jsou po úrazu

akupují auto jako handicapovaní. Je to

bohužel stále častější amy se jim snažíme

vyjít vstříc vjejich nové situaci. Působíme

navíc jako prohlížecí středisko pro pojiš-

kde jsou nepokoje. Na hranicích ani po

celou dobu průjezdu jsme nezaznamenali

žádné známky nějakého konfliktu. VKy-

jevě na Majdanu nebylo ani památky po

barikádách, které tu minulou zimu hoře-

ly. Je to krásné, čisté amoderní město.

Pak už to byl takový zrychlený přesun.

Přes Polsko jsme to vzali Dukelským

průsmykem na Slovensko aodtud jsme to

hrnuli na rodnou hroudu. Na konci září,

po 70 dnech strávených na cestě, jsme se

zdrávi ašťastni ztoho, co jsme dokázali,

ocitli doma. Za námi bylo 14000 kilome-

trů po vlastní ose a5000 kilometrů uje-

tých po Transsibiřské magistrále. Stroje

krom několika drobných závad vydržely

adovezly nás až domů, ikdyž dostaly

pořádně zabrat. Zdravotní problémy se

nám také vyhýbaly. Až na jednu spáleni-

nu od ohně jsme neměli snad ani rýmu,

ato jsme spali ve stanu ipři minusových

teplotách.

Nevíme, jestli jsme měli tolik štěstí,

ale po celou cestu jsme se setkávali jen se

vstřícnými lidmi. Viděli jsme kus světa,

zážitků je tolik, že by vydaly na knihu.

Pokud by vás zajímaly, rádi se oně po-

dělíme na promítání fotek spovídáním,

které určitě připravíme. Stačí sledovat

dění na www.facebook.com/dokola-

kolem, tam se dozvíte, co se chystá.

Vsoučasné době vzniká film, který spatří

světlo světa vprvní polovině roku 2015.

Třeba někoho inspirujeme kuskutečnění

podobné cesty. 

LIDÉ BYLI VSTŘÍCNÍ během cesty všude,

i u vraků lodí ve vyschlém Aralském jezeru.

�

ťovny, takže se knám dostává mnoho aut

ipo těžkých haváriích, asetkáváme se také

sjejich majiteli.

Vprodejnách aopravnách aut převažují

muži. Jak jste se ktéto práci dostala?

Nejsem klasickou prodejkyní, mám vnašem

dealerství na starosti marketing apočítače.

Ale jakmile se objeví vprodejně handicapo-

vaný zákazník, přidávám se kprodejci avše

potřebné se snažím pro postiženého vyřídit.

Máme tu také klasickou prodejkyni, ta je však

nyní na mateřské dovolené. Ženy bývají em-

patičtější než muži, ato se vtéto profesi cení.

Nejen při prodeji auta handicapovaným.

Myslím, že kdo nechce vyloženě probírat