Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 15

15

můžeš / číslo 2 - 2015

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

■ Centrum Paraple se stalo vynikajícím pracovištěm.

■ Služby pro lidi spoškozením míchy ročně využije opakovaně více než 1400 lidí.

■ Nejdůležitější je odbornost terapeutů.

Text: ZDENĚK JIRKŮ

Foto: JAN ŠILPOCH

K

dyž před více než dvaceti lety vznik-

lo Centrum Paraple, bylo odpovědí

na stále stoupající potřebu vrátit

do života lidi svážným poškoze-

ním míchy. Moderní život přinášel

apřináší vedle mnoha radostí také mnoho

nebezpečných situací, které nemusí skončit

dobře. Stále více aut ařidičů za volantem,

sporty všeho druhu, pracovní úrazy, neopa-

trné kutilství nebo jen touha po neobvyklém

zážitku vyústí někdy (nebo často?) vne-

zvratný lékařský ortel – vy už bohužel cho-

dit, nebo dokonce funkčně ani používat ruce

nebudete. Bývaly časy, kdy takový rozsudek

znamenal celoživotní pobyt vsociálním

ústavu nebo sice doma, ale sperspektivou

nekonečného osamělého čekání na nějaký

zázrak…

Ocíli se nepochybuje

Zdejší vedoucí ergoterapeutů Iva Melicha-

rová, vysokoškolsky připravená azdravě

odhodlaná specialistka na všemožné ná-

Neživé věci, živí lidé

sledky, které může poškození míchy člověku

způsobit, má osvé práci jasno – vrátit lidi

do práce! Nejen domů mezi blízké, ale do

práce, do studia, do všech obtíží obyčejného

dne. Aví, že tato cesta je dlouhá, mimořád-

ně namáhavá, někdy doslova bolestivá, ale

vkaždém případě nezbytná: „ Když člověk

opustí po úrazu léčebnu nebo specializova-

ný ústav, tuší, že poškození míchy je dost

možná nevratný proces,“ říká. „My vPara-

pleti ovšem nebereme nikdy lidem naději,

že budou moci chodit, protože nevíme, kam

jednou věda dojde, aprotože zázraky se

(občas) dějí, řešíme svozíčkáři přítomný

okamžik, svízelnou životní situaci ajejich

budoucnost ve stavu, ve kterém se ocitli.

VCentru Paraple zkrátka nedáváme plané

naděje, ale další šance nevylučujeme.“

Tedy – nemůžeš chodit, ale můžeš žít…

Přitom si my ostatní jen těžko umíme před-

stavit, jak těžké je pro postiženého člověka

ráno se posadit na posteli, často ivyměnit

si plenu, případně se vycévkovat, obléci,

přesunout se na vozík, umýt se, připravit

si jídlo, uklidit po sobě, opustit spořádaně

domov, odjet do školy, zaměstnání nebo

klékaři, vrátit se aznovu se uložit kespán-

ku. Stovky úkonů, desítky těžkých situací,

stokrát opakovaných nových pohybů,

pochopení vlastního ochromeného těla…

Dnes je kdispozici množství pomůcek, ale

uměli byste jen tak použít klozetové křeslo,

antidekubitní matraci, sedačku do sprchy,

držáček na lžíci nebo tužku, cévku na moč,

uměli byste si právně vybrat vozík anaučit

se optimálnímu sezení? Víte, kolik bolesti

Když člověk opustí

po úrazu léčebnu nebo

specializovaný ústav,

tuší, že poškození míchy

je dost možná nevratný

proces.

�

ZVLÁŠTNÍ

AUTOŠKOLA

– klient Pavel,

ergoterapeutka

Jana, instruktor

soběstačnosti Petr

a mnoho, mnoho

námahy...