Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 26

26

můžeš / číslo 2 - 2015

NA CESTÁCH

Text: TOMÁŠ PUČÁLKA

Foto: GENNADIY CHERNETSKIY

N

a čtyřkolkách jsme toho skamará-

dy najezdili už mnoho. Několikrát

jsme navštívili Rumunsko aUkra-

jinu, ale vždy se jednalo ovýlety

zjednoho bodu. Zmísta ubytování

se vyjíždělo na celodenní túry snávratem

zpět. Vroce 2012 jsme společně schodícími

na motorkách zkusili týdenní výlet svozíky

upevněnými na čtyřkolkách. Zjistili jsme,

že není problém spát po lesích akempech.

Toaletu jsme vyřešili prkýnkem se dvěma

nožičkami, které se druhou stranou připevní

na stupačku čtyřkolky. Takže itento pro-

blém všech vozíčkářů se zvládl.

Následující rok jsme se rozhodli objet

Černé moře, navštívit Gruzii ahory Velkého

Kavkazu. Jeli jsme vsestavě dva vozíčkáři

na čtyřkolkách ajeden motorkář – Filip

Mergental, Tomáš Pučálka aRené Vaňo. Po

40 dnech a7000 najetých km jsme se vrátili

nadšeni tím, co jsme dokázali azažili. Chtěli

jsme zvládnout ještě víc, atak se zrodil

nápad vyrazit kjezeru Bajkal vjižní části

východní Sibiře. Jeli jsme ve stejné sestavě

jako kolem Černého moře plus Gennadiy

Chernetskiy, další motorkář akameraman,

který vše dokumentoval. Po zkušenostech

zminulých cest jsme věděli, co si ssebou

vzít aco nepodcenit.

■ Dva vozíčkáři na čtyřkolkách vyrazili na Sibiř.

■ Skamarády na motorkách ujeli po vlastní ose 14 tisíc kilometrů.

■ Za 70 dní projeli řadu zemí včetně Mongolska a Kazachstánu.

Na čtyřkolkách

k Bajkalu

Nuda ve vlaku

Vedruhé polovině července jsme se vydali

přes Polsko aBělorusko do Moskvy. Vzhle-

dem kobrovské vzdálenosti kBajkalu jsme

se rozhodli zpestřit si cestu jízdou vlakem

po Transsibiřské magistrále do Irkutska.

Lístky jsme předem nezamluvili, ikdyž

jsme měli informace, že kvůli vytíženosti

trati není jednoduché je zakoupit přímo na

místě. Hlavně jsme ale nevěděli, jak to bude

stransportem našich strojů. Na internetu

jsme otom nenašli žádné informace, takže

rezervování lístků nemělo smysl. Prostě

jsme to riskli. Nakonec se nám po pěti dnech

podařilo se dostat do vlaku (stroje jely jiným

než my). Čekání na odjezd jsme vyplnili

menší prohlídkou Moskvy anávštěvou

kameramanova kamaráda vKaljazinu, kde

jsme strávili tři dny.

Pětidenní cesta vlakem docela utekla. Co

se bezbariérovosti týče, tak nástup byl bez

problémů. Ovšem tím to skončilo. Do lůž-

kového kupé se vozík nedostal, takže jsme

těch pět dní prakticky strávili na postelích.

Lůžka jsme opouštěli jen vpřípadě velké

potřeby WC. Na záchod vozík samozřejmě

také neprojel, takže nás René vzal pěkně „do

teplejch“ abylo po problému. Jinak se toho

cestou moc dělat nedalo. Chvíli koukáte

zokna, chvíli posloucháte muziku, večer

se otevře nějaká ta lahvinka, no zkrátka to

nějak uteklo.

VIrkutsku na nádraží nás čekala naše

ruská kamarádka Olga, která studuje

vPraze. SOlgou jsme se seznámili asi

14 dní před odjezdem anabídla nám pomoc.

Samozřejmě jsme neodmítli. Ukázalo se, že

to byla správná volba. Doprovázela nás po

městě, navštívila snámi Olchon, největší

ostrov vBajkalu, adokonce na naši počest

uspořádala utajovaný punkový koncert

vgaráži.

Nezapomenutelné Mongolsko

Zamířili jsme dál na východ přes Ivolginskij

dacan, klášterní komplex acentrum buddhis-

SPOLEČNÁ PŘÍPRAVA NA NOCLEH

u jezera Uureg na západě Mongolska.

BUDDHISTICKÝ KOMPLEX v Ivolginském dacanu

je ruským centrem této víry.