Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 8

8

můžeš / číslo 2 - 2014

TÉMA: Narodilo se nám dítě spostižením

■ Děti shandicapem nejsou tragédií.

■ Rodiče mají brát informace lékařů vážně.

■ Hledejme ivtéto situaci radost.

Text: ZDENĚK JIRKŮ

Foto: JAN ŠILPOCH

Přes všechen pokrok vědy avysokou

úroveň neonatologie přichází unás

nasvět nemalé množství postižených

dětí. Můžeme to změnit?

Věnuji se pediatrii léta aléta. Amusím říci,

že právě obrovský pokrok medicíny zachra-

ňuje stále více dětí, které by se dříve živé

nenarodily anebo by dlouho nepřežily. Často

ale sjistou nedokonalostí třeba nacelý

život. Ovšem umí někdo říci, kde je hranice

této péče? Umí někdo roztřídit tyto malé

lidi naperspektivní abeznadějné? Dokud

budeme lidmi, budeme bojovat okaždou,

třeba ivážně komplikovanou existenci. Dru-

há věc je třeba současná módní snaha vrátit

se kdomácím porodům, které mohou vést

kpodstatně větším komplikacím.

Medicína už umí vněkterých případech

věrohodně signalizovat, že přicházející

dítě nebude vpořádku. Rodiče se tedy

mohou nějak připravit. Jak?

Taková diagnóza nemůže být nikdy úplně

přesná, ale idílčí informace je výhodou.

Kvalifikovaný neonatolog by měl umět

srodiči mluvit, citlivě, ale jasně jim vysvět-

lit, jaká rizika je čekají ico bude potřeba

změnit vživotě rodiny. Pokud vím, jsou ještě

pracoviště, kde to nedělají dobře. Vědecká

aodborná úroveň naší pediatrie je skvělá,

ale komunikační schopnosti aetický přístup

některých lékařů? Mohly by být lepší.

Mnohem častější je ale velké překvape-

ní, dokonce šok. Co potom?

František SCHNEIBERG:

Přijměme

dosvého života

každé dítě

Tady mluvíme oprocesu přijetí, tedy zpraco-

vání nečekané informace, akonstruktivním

přístupu kfaktu postižení, které je často ne-

zvratné ajeho alespoň částečná kompenzace

může trvat roky aroky. Přijetí je kompliko-

vaný proces někdy spojený se sebeobviňová-

ním, shledáním viny upartnera, uprarodičů,

spocitem, že nastal konec světa. Anetrvá

den nebo dva. Vlastně trvá celý život. Rodi-

čovská láska je sice obrovskou pomocí, ale

práce spostiženým dítětem nikdy nekončí.

Ivdospělosti potřebuje přece kvalifikovanou

amnohdy icelodenní péči. Zkrátka dítě mu-

síme přijmout bezpodmínečně, ať je jakékoli.

Musíme, protože jsme rodiče. Tíha, která

stím přichází, zkrátka patří kživotu anikdo

neví, zda bude menší nebo větší.

Ale ten nejkrásnější pocit znarození –

radost – nepřijde?

Naopak. Ipostižené dítě může být aje

zdrojem velké radosti. Jednak už svou

pouhou existencí, jednak pokroky, které při

správné péči může udělat. To, co je utzv.

normálního dítěte banalita, bude upostiže-

ného obrovské vítězství. Asvítězstvím přece

vždycky přichází radost. Pak je tu obrovská

naděje, že postižení bude kompenzováno

jinou předností. Člověk, který odnarození

nevidí nebo nemůže chodit, využije své síly

kvynikajícímu zvládnutí nějaké vědecké dis-

ciplíny, uměleckého oboru, keskvělé práci

spočítačem, dokonce kurčitému řemeslu.

Příkladů známe mnoho.

Jak často se ale stane, že rodiče se tako-

vého dítěte vzdají?

Bohužel stane. Nemají třeba potřebné

informace právě odlékařů nebo se setkají



stakovou vlastní nejistotou, že se dalšího

života spostiženým dítětem bojí. Stává se

ovšem, že zaměsíc, dva, rok se pozvolna

vracejí asdoprovodem pracovníků zaří-

zení lze přerušený vztah znovu navázat.

Často pomůže babička adědeček, kteří

první řeknou – ale vždyť my to společně

zvládneme!

Co je příčinou odmítnutí sociální situa-

ce. Špatné příjmy, špatný byt, osamělá

maminka bez příbuzných…

Není žádným tajemstvím, že dítěti – izdra-

vému – se vede dobře, jen když se vede

dobře jeho rodině. Tím nemyslím materiální

bohatství. Dobré podmínky pro děti jsou

především spojeny spéčí aláskou rodičů,

sčasem, který jim věnují. Náš sociální

systém má sice daleko kdokonalosti, ale

umí docela dobře pomoci právě vkritických

situacích. Mnohé samosprávy obcí aměst

dovedou najít inetradiční řešení právě

To, co je utzv.

normálního dítěte

banalita, bude

upostiženého obrovské

vítězství. Asvítězstvím

přece vždycky přichází

radost.