Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 11

11

můžeš / číslo 2 - 2014

■ Brněnská Kociánka má zasebou 94 let zkušeností vpomoci dětem shandicapem.

■ Rodiče se spostižením potomků nikdy zcela nesmíří.

■ Počet dětí snařízenou ústavní výchovou se rok odroku snižuje.

Vždycky zůstane

kousek naděje

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

ne kousek naděje, že se stane zázrak, že věda

objeví zázračný lék. Těch že je mnoho.“

Příprava naživot bez rodičů

Přístup rodičů, kterým se narodilo dítě

spostižením, se většinou skládá ze dvou

fází. Ta první vsobě zahrnuje právě naději,

čekání nanečekaný zlom klepšímu. „Věří, že

terapeuti zvýší pohybové schopnosti jejich

potomka, že logoped zlepší jeho řečové mož-

nosti. Pak se to často zlomí dodruhé fáze.“

Podle Tomáše Komárka rodiče naopak

zvýší vlastní tempo péče odítě, projevuje se

snaha dát dítěti co možná nejvíc, ovšem čas-

to bez uvažování, jak se dítě osebe postará,

až rodiče zestárnou, až nebudou. „Věnují se

dítěti příliš dlouho, nedokážou si představit,

že by měla nastat fáze, kdy se spostižením

smíří, že stav už lepší nebude ateď – co

dál?“ tvrdí ředitel Kociánky. Stejně jako se

Text: PAVEL HRABICA

Foto: JAN ŠILPOCH

B

rněnské Centrum Kociánka patří

ktěm zařízením, kam přicházejí

rodiče, aby hledali životaschop-

nou cestu pro své děti, které se jim

narodily sezdravotním postižením.

Tady hledají pomoc, hledají cestu, jak spolu

sodborníky začlenit děti doživota, který je

nesnadný ačasto krutý iktěm, kteří jsou

zcela fyzicky imentálně zdraví. Někdo při-

chází spokorou, že musí nést osud, jaký mu

život připravil, jiní se ptají: proč právě nám

přinesl osud takové břímě?

„Myslím, že nikdo se zcela se svým osu-

dem nesmíří,“ říká pokrátkém přemýšlení ře-

ditel Kociánky Tomáš Komárek. „Ani rodiče,

ani ti, kteří kdysi byli zdraví atřeba poúrazu

skončili navozíku. Vždycky včlověku zůsta-

Přístup rodičů,

kterým se narodilo

dítě spostižením, se

většinou skládá ze dvou

fází. Ta první vsobě

zahrnuje právě naději,

čekání nanečekaný

zlom klepšímu.



BRNĚNSKÉ

CENTRUM

KOCIÁNKA

nefunguje jako

místo pro definitivní

status quo, ale jako

přestupní stanice

pro samostatný

život v budoucnosti.