Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 15

15

můžeš / číslo 2 - 2014

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

Japonská inspirace

■ Zkušenosti profesora Ivana Wilhelma zJaponska přinášejí náměty ipro Česko.

■ VZemi vycházejícího slunce mají daleko větší váhu pojmy loajalita aúcta.

■ Mladí lidé jsou vesrovnání se svými českými vrstevníky poněkud infantilní.

Text: RADEK MUSÍLEK

Foto: DAVID SEDLECKÝ

V

článcích otechnice se vnašem ča-

sopisu objevují vynálezy ze Země

vycházejícího slunce poměrně

pravidelně. Odpovídá to naší

představě otéto pro nás exotické

zemi. Vnímáme ji především jako rodiště

nejmodernějších technologií. Ale ikdyž

budete jezdit vjaponském autě, dívat se

najaponskou televizi apsát najaponském

počítači, otamním životě vám to moc ne-

prozradí. To dokáže jen osobní zkušenost.

Profesor Ivan Wilhelm jezdí doJaponska

řadu let pracovně. Zjeho postřehů je znát,

že Japonce vmnohém obdivuje. Apova-

žoval by zadobré, kdyby se nám podařilo

přijmout některé prvky jejich hodnotového

žebříčku. Inspirativní jsou totiž nejen mo-

derní technologie.

Nejen vautobuse

„Přes veškeré technické vymoženosti žijí

Japonci daleko skromněji než my,“ říká Ivan

Wilhelm. „Běžné potřeby každodenního

života jsou daleko prostší než vČeské re-

publice. Vlastní chata? To nemá vJaponsku

skoro nikdo! Lidé běžně jezdí hromadnou

dopravou anikdo to nepovažuje zaponi-

žující. Bohatství se nedává okázale naodiv

alidé jsou ksobě zdvořilí.“ Často se to prý

projevuje drobnostmi, které ale celkově

utvářejí úplně jinou atmosféru mezilidských

vztahů. „Při nastupování doautobusu vám

řidič přistaví stoličku, abyste lépe zvládli

schůdek. Samozřejmostí, která nazápa-

dě už téměř vymizela, je nechat sednout

staršího člověka. Mladí lidé byli překvapeni,

když jsem jejich nabídku odmítal,“ vzpo-

míná profesor Wilhelm. Veřejná doprava je

pochopitelně bezbariérová. Řidič skravatou

avbílých rukavičkách vždy ochotně pomů-

že. Nikdo nanikoho nespěchá anedává mu

najevo, že zdržuje nebo obtěžuje.

Projekt pro seniory

Hlavní postřehy ainspirace zJaponska však

nepocházejí zautobusu. Velký dojem naIva-

na Wilhelma udělal projekt, který mu před-

stavil rektor univerzity vTokiu. „Japonská

vláda si utéto školy objednala vypracování

pilotního projektu pro aktivní život seniorů.

Což jsou vtamních podmínkách klidně lidé

starší devadesáti let! Návrh počítá svybu-

dováním vysokoškolského kampusu, který

by zajišťoval každodenní potřeby, ale také

činnosti, které by obyvatele zajímaly. Senioři

by zde mohli studovat asdílet své letité

zkušenosti. Ty mladou generaci obohatí apři-

POHLED ODJINUD

nesou jiný pohled nasoučasné otázky, který

může inspirovat,“ popisuje se zaujetím Ivan

Wilhelm. Zkrátka by to bylo takové propojení

penzionu pro seniory auniverzity třetího

věku. Ovšem nikoliv separované, ale naopak

co nejvíc propojené scelou univerzitou.

Českého čtenáře hned jistě napadne

otázka, kdo to bude platit. „Ato je další

velký rozdíl proti Japonsku,“ upozorňu-

je Ivan Wilhelm. „Tam je taková otázka

nepřípustná. Prostě je to potřeba aje to

správné, tak se to zaplatí. Japonské vysoké

školy jsou zosmdesáti procent financovány

soukromě.“ Studenti platí školné, které ale

určitě nepokrývá veškeré náklady. Hlavní

zdroje financí jsou oddonátorů zřad firem

aabsolventů škol.

„VJaponsku mají větší váhu pojmy

loajalita aúcta. Ať už vevztahu kvlastním

rodičům nebo kesvé alma mater. Takže

když rodiče vdůchodovém věku budou

chtít žít vtakovém kampusu, děti jim to

zajistí. Postarají se. Tak jako se jejich rodiče

postarali oně. Peníze nastudium potomků

kdysi sehnali, ikdyž se třeba zadlužili. Byla

by velká neúcta, kdyby děti pro ně neudělaly

totéž.“ Bezesporu inspirativní slova vevzta-

hu mladších kestarší generaci. Pozoruhod-

né je isamo zadání projektu. Iniciátorem je

vláda aovypracování požádala univerzitu.

Dočkáme se někdy něčeho podobného

vČeské republice?

Společenská pravidla

Tak jako různé společnosti aabsolventi pod-

porují univerzity, tak vJaponsku funguje

itzv. společenská odpovědnost firem, které

pomáhají charitativním projektům. Jak už

bylo řečeno, Japonci hodně dbají naspole-

čenská pravidla abonton. Prohřešek proti

nim je vnímán závažněji než unás. Je proto

nemyslitelné, aby někdo vžádostech ofi-

nanční podporu podváděl. Každý se naopak

snaží sehnat vlastními silami co největší

obnos peněz. Až když to opravdu víc nejde,

požádá opomoc druhé.

„Japonci jsou určitě skromní aoddaní

lidé, ale zároveň hrdí avnitřně ctižádostiví.

Jsou pyšní nasvoji školu ifirmu, kde pracu-

jí. Žijí tím. Studenti nosí uniformy. Je zcela

obvyklé, že vpráci tráví mnohem víc času,

než jim ukládá pracovní doba. Aby mohli

být hrdí nasvou zemi, musejí být hrdí najejí

součásti. Jak my chceme být pyšní nasvé

češství, když se všechno snažíme ošvejkovat,

práci iškolu pomlouváme apořád jsme sně-

čím nespokojení,“ ptá se profesor Wilhelm.

Zároveň si však uvědomuje, že třeba japon-

ská školní výuka není moc hravá, či dokonce

zábavná. Mladí lidé jsou vesrovnání se

svými českými vrstevníky poněkud infantil-

ní. „Zdálo se mi, že osmnáctiletí lidé se tam

chovají podobně jako unás patnáctiletí,“

dodává súsměvem Ivan Wilhelm.

Bezpochyby ani japonskou společnost

nelze idealizovat. Problémy se objevují všu-

de. Aibez nich je řada kulturních zvyklostí

pro Evropana těžko přijatelná. Například

poslušnost apoměrně příkrá hierarchizace.

Mimochodem – velmi dobře je vyobrazena

vefilmu Strach achvění, který popisuje

příběh Evropanky pracující vJaponsku.

„Ale ipřesto se ksobě všichni chovají uctivě

aodpovídajícím způsobem,“ uzavírá své

postřehy ze Země vycházejícího slunce

profesor Ivan Wilhelm.



Kdo je profesor

Ivan Wilhelm?

Český jaderný fyzik avysokoškolský pedagog,

bývalý rektor Univerzity Karlovy. Bývalý

náměstek pro vysoké školy naministerstvu

školství aprvní svobodně zvolený předseda

Akademického senátu UK.

Je členem řady mezinárodních vědeckých

institucí adržitelem několika významných

ocenění. Narozen r.  vTrnavě.

info