Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 14

14

můžeš / číslo 2 - 2014

14

Všechno záleží

jen nalidech

■ Vztah rodičů aškoly nemusí být složitý.

■ Jak přenést duševní pohodu dorodiny.

■ VMostě zatím odobré zkušenosti moc nestojí.

Text: NAĎA KOCÁBKOVÁ

Foto: JAN ŠILPOCH

D

obré mezilidské vztahy byly, jsou

abudou ovzájemném styku,

dorozumívání ataké vzájemné

spolupráci. Ovlivňuje je vživotě

celá řada dalších faktorů. Své otom

ví ředitelka Základní školy prof.Zdeňka

Matějčka vMostě Hana Ajmová. Zasvůj uči-

telský život avíce než dvacetiletou ka riéru

vejmenované škole napostu nejvyšším by

nazmíněné téma mohla napsat snad už

řadu knih amožná by se staly vyhledávaný-

mi bestselery.

„Vztah rodičů handicapovaného dítěte

aškoly se zpovzdáli může leckomu zdát

složitý. Někdy se jím také opravdu stává,

ale jen proto, že si to člověk sám azbytečně

také druhým komplikuje. Platí to samozřej-

mě ivobráceném gardu, škola versus rodi-

na postiženého. Ta naše, kterou navštěvují

děti snejrůznějšími zdravotními problémy

vyjma žáků smentální retardací, je zaří-

zení pro žáky se speciálními vzdělávacími

potřebami – oddyslexie přes ADHD nebo

smyslové vady až potělesné postižení. Všem

žákům ale poskytujeme klasické vzdělávání

jako nanormálních základních školách.

Možná to bude znít troufale, tvrdím však,

že unás žák získává ztracenou sebedůvěru,

znovu se mu vrací chuť učit se apoznávat

nové věci, rád také chodí mezi kamarády,

zvyšuje si sebevědomí adůvěřuje svému

učiteli. Ta duševní pohoda, kterou dítě unás

získává, se logicky přenáší idojeho rodiny.

Jsem šťastná, že drtivá většina rodičů našich

dětí je takzvaně vpohodě. Samozřejmě se

potkáváme sproblémy, jako všude jinde,

které přináší běžný život. Ale nevybočují,

jsou zkategorieběžných starostí, jen pocho-

TÉMA: Narodilo se nám dítě spostižením

pitelně umocněné tím

kterým handicapem,“

říká Hana Ajmová.

Poctivá práce

se vyplatí

Vedle dobré komunikace

srodinou klade nema-

lý důraz napoznatek,

který se jí potvrzuje

skaždodenní pravidel-

ností. „Přesvědčila jsem

se ojednoduché pravdě:

Každé dítě, tedy ito

postižené, je jedinec,

snímž stojí zato pracovat

smaximální poctivostí.

Samozřejmě isjeho ji-

nakostí. Víme už také, že

ožádném dítěti nelze říci,

že již dosáhlo svého stro-

pu. Proto je nutné nic neošidit, stále ho, jak

se říká, ohýbat adát si sním mravenčí práci,

aby se opravdu posunovalo dál. Brát mu šan-

ce naonen posun je, především ze strany nás,

pedagogů, nezodpovědné alehkomyslné,“

míní ředitelka mostecké školy. „Ale to víte, ži-

vot je už takový avšude se najdou lidé, kteří

dobrou pohodu nabourají adokážou hodně

věcí zkazit. Platí to také orodičích handi-

capovaných dětí. Někteří se zkrátka nikdy

nesmíří stím, že je jejich potomek jiný než

ostatní. Vede to kneuvěřitelným anomáliím

avěcem nahlavu postaveným. Nevyhnulo se

to ani naší škole. Jeden příklad zavšechny:

Oba rodiče, velice vzdělaní, nepřijali pravdu,

že jejich dítě nedosáhne takových kvalit, jaké

odněho očekávali. Všechny své komplexy

azlobu si vybíjeli nejen naširokém okolí, ale

především namimořádně hodné akvalitní

učitelce, která se nám pod tíhou jejich ataků

doslova ztrácela před očima. Ikdyž jsme

se zani postavili, přineslo to hodně trápení

anesnází. Ajak to skončilo? Dítě odnás

napřání rodičů nakonec odešlo najinou

školu.

Srodinami mluvíme všichni

Takové situace se bohužel objevují stále.

Tu vmenší, jinde vevětší míře. Naštěstí

vnaší škole máme napráci sdětmi vcelku

klid,“ oddechla si Hana Ajmová adodala,

že vdnešním systému pomoci postiženému

dítěti už školství astát mají řadu možností.

„Už umíme takovým dětem technicky dosta-

tečně pomáhat. Politika státu se vmnohém

zlepšila. Co je zásadní – jen musí lidé chtít.

Všechno je totiž jen ajen vnich. Příkladů,

které jsou donebe volající, je spíš pomálu,

ale existují. Vnaší škole se soustřeďujeme

nato, abychom srodinami mluvili všichni

včetně školníka auklízeček. Dávno jsme

zasvé přijali fakt, že jedině pak se může

dítěti dařit, může být šťastné. Unás opravdu

nemají místo stále někde ještě používané

praktiky, že tak řečené jiné děti jsou zbyteč-

né, nestojí zařeč nebo jsou ztrátou času.“

Základní škola prof.Zdeňka Matějčka

vMostě je zařízení, oněmž se ví široko

daleko. Má díky svým výsledkům mezi ško-

láky spostižením vynikající renomé. „Jen

doma nebývá nikdo prorokem,“ připomíná

okřídlenou frázi ředitelka. Spovzdechem

dodává: „Opráci školy anových zajímavých

projektech se víc ví zahranicemi regionu

avzahraničí. VMostě onabízenou meto-

dickou spolupráci našeho dyscentra zatím

kolegové příliš nestojí.“

Ale je si jistá, že itento problém se vbu-

doucnosti dá změnit.



ZÁKLADNÍ ŠKOLU prof. Z. Matějčka vMostě

založila před 20 lety její ředitelka.

HANA AJMOVÁ svoji životní

roli postavila na práci

shandicapovanými dětmi.